„Evropa blbne“ – shodli jsme se s babičkou, když jsme asi před třemi týdny sledovali zprávy, ve kterých defilovali Němci a Italové protestující proti jaderné energii kvůli havárii ve Fukušimě a požadující okamžité zastavení všech jaderných reaktorů.

Zdá se, že lidé dnes nejsou schopni vyhodnotit dlouhodobé důsledky svých přání a chtějí je uskutečnit za každou cenu. Zvláště Německo je v tomto smyslu zklamáním, když kancléřka z pravicové strany dělá takovou politiku, za kterou jí tleskají všechny levicové strany. Ty však, na rozdíl od Angely Merkelové, vědí, co dělají, a mají k tomu dobré důvody.

Co se týče SPD, tak jejich bývalý kancléř Schröder poté, co prosadil vládní záruky pro úvěr na stavbu plynovodu Nord Stream, se stal předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia, realizujícího jeho stavbu... Nord Stream je plynovod, jenž obchází pobaltské země a Polsko a oslabuje jejich pozici vůči Rusku na úkor Schröderem preferovaných německo-ruských vztahů. Plynovod byl dokončen v květnu, ve stejné době, kdy kancléřka Angela Merkelová vyhlásila podporu zavření všech německých jaderných elektráren. Není divu, že ji levice podpořila – SPD si díky vazbě na Gazprom udrží vliv i na energetickou a zahraniční politiku; zelení zase ze zavření jaderných elektráren vytěží další politický kapitál.

Politický pragmatismus velí zeleným, stejně jako socialistům, dostat co nejvíce lidí do ekonomické závislosti na státu a jeho dotacích. V případě obnovitelných zdrojů se zeleným daří tuto závislost budovat velmi účinně. Evropa bude vyžadovat dotace do obnovitelných zdrojů minimálně do roku 2020 a patrně i déle, protože výroba elektřiny z těchto zdrojů se bez dotací neobejde. Dotovaný průmysl tedy i nadále poroste, a poroste i počet lidí závislých na státu. A čím větší skupina lidí je závislá na vládní politice, tím více voličů bude mít strana, která tuto politiku prosazuje. Ne nadarmo si předseda německých zelených pochvaluje, že v Německu je v tomto dotacemi štědře podporovaném odvětví přes 400 000 pracovních míst.

Taková jaderná elektrárna je ve výrobě elektřiny příliš efektivní, z hlediska získávání voličských hlasů naopak velmi neefektivní. Je lépe ji zavřít, víc voličů získáte, než ztratíte.

Z hlediska zelených pak už zbývá jen jeden technický problém. Obnovitelné zdroje nedávají stabilní výkon a je zapotřebí mít záložní zdroje, které budou vyrovnávat výkyvy v síti. A zde se zájmy na levici propojují. Jak řekl předseda německých zelených, vhodnou technologií budou „vysoce moderní a účinné plynové elektrárny“. Ještě že se právě dostavěl Nord Stream, který už od října (jak příhodné) začne dodávat plyn. Politika zlených hraje do noty i dalším, jak ukázal rozhovor s regionálním ředitelem General Electric pro střední Evropu: „Pro GE nadchází čas, na který jsme čekali. Uhelná elektrárna se staví šest sedm let. U plynu, s nadsázkou, stačí spojit potrubí, turbínu, komín a máte elektrárnu. Mluvíme o měsících, ne o letech.“ (Lidové noviny, 9. 7. 2011)

Rozšiřovat politický vliv pomocí dotací a zastupování různých zájmových skupin je v demokracii bohužel běžné; mělo by to mít ale alespoň nějaké dobré důsledky. Z dotací do obnovitelných zdrojů však mnoho dobrého nevzešlo.

Stačí se porozhlédnout po České republice. I u nás se díky tlaku Evropské unie (a za pomoci českých zelených) rozjel stejný dotační kšeft. Co na tom, že dotované větrníky hyzdí krajinu víc než obchodní centra; co je dotované, musí být dobré a nepodléhá kritice.