MICHAL KRETSCHMER


Jak se cítíte jako křesťan – a občan České republiky?

Jen velmi stručně; viz níže. Jak se člověk cítí, není tak důležité jako to, jak smýšlí a jedná.


Je ČR VÁŠ stát? Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?

Není, jako tzv. liberální demokracie ani nemůže být. Jsem monarchista a jako druhá možná volba je autoritativní stát řídící se katolickými principy, který se umí vypořádat s rudými, duhovými či zelenými zvrhlostmi.


Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÝ?

Rozumí-li se svobodou být prost obavy, že nebudu pronásledován, tak ne. Rovněž se moc daří odpůrcům se dostat do hlavních médií.


Nezvykl(a) jste si snad na to, že jako křesťan(ka) jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby "jedenapůlté" kategorie? (Tohle je možná trochu sugestivní dotaz, ale pište, jak cítíte.)

Ne, je třeba vystupovat jako člověk s plnými právy a nemít nějaké pocity méněcennosti. 

 
Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné?

Nejsou.
 

Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti? Jako spíše přátelskou vůči křesťanství – nebo spíš odsuzující, či dokonce vykazující křesťany někam mimo hlavní proud veřejného dění, snad i do jakéhosi novodobého ghetta?

Rozhodně jako nepřátelskou křesťanství, i když to málokdo tahle otevřeně říká. Chtěli by spíše, aby křesťanství sice existovalo, ale v jakési krotké vykastrované neškodné podobě. Viz třeba případ Buttiglione a útoky na Kněžské bratrstvo sv. Pia X.. 

 
Nepociťujete (snad...) ve svém rozhodování stopy tendence stáhnout se z veřejné sféry zástupně jen do soukromých struktur, definovaných osobními vztahy?

Ne, byla by to zbabělost. Přípustným důvodem, a to jen na čas, by bylo věnovat se více prohloubení vlastního duchovního života.


Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete? A pokud ano, myslíte, že to tak správně?

Ne.

 
Jak v této souvislosti vnímáte Evropskou unii? Jako zlepšení – anebo zproblematizování své situace křesťana v ČR?

EU a OSN (včetně přidružených jako je UNICEF, UNESCO aj.) jsou v současné době již zcela špatné organizace, ze kterých je třeba vystoupit. Jsou protikřesťanské a mu nepřátelské zejména v bioetických otázkách a otázkách souvisejících s 6. a 9. přikázáním.

Michal Kretschmer, 67 let, důchodce, dříve informatik, žije v Praze a velkou část roku v obci mezi Mníškem pod Brdy a Malou Hrašticí, katolík.







KAREL KOMÁREK

Jak se cítíte jako křesťan – a občan České republiky?

Mnohem svobodněji než za Československé socialistické republiky. Tehdy jsem nesměl působit jako učitel a důvodem výslovně uváděným v kádrových posudcích bylo moje praktikování náboženství. Také jsem nemohl publikovat na náboženská témata – kromě nepatrných výjimek. Byla ještě další omezení, ale tato dvě mi překážela nejvíc.


Je ČR VÁŠ stát? Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?

Z osobních důvodů nemohu žít jinde, proto je ČR v zásadě můj stát. Jsem srozuměn s jejím demokratickým systémem, ale v mnoha věcech nesouhlasím s tím, jak se prakticky provádí.

Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÝ?

Spíš ano než ne, ale stoprocentní svoboda bude až v nebi. Stát mě například nutí platit daně, což uznávám, ale pak z mých peněz financuje věci, které jsou proti mému přesvědčení. Jinak ke své práci, ke svému rodinnému i náboženskému životu mám v ČR takovou volnost, jakou potřebuji.

Nezvykl(a) jste si snad na to, že jako křesťan(ka) jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby „jedenapůlté“ kategorie? (Tohle je možná trochu sugestivní dotaz, ale pište, jak cítíte.)

Upřímně řečeno, sám to nepociťuji. Možná bych to zpozoroval, kdybych se chtěl angažovat v politice s jasným křesťanským programem. My křesťané vždycky budeme mnoha nevěřícím vadit.

Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné?

V politice u nás křesťanské postoje zastoupeny nejsou. To plyne z demokratického systému: když je málo věřících, jsou málo zastoupeni. Naše média jsou většinou vůči křesťanství indolentní, a jak by ne, když většina jejich pracovníků má nulové náboženské vědomosti a mnozí křesťanství divoce nenávidí. Kultura v zásadě dává prostor věřícím umělcům, ale například literární kritika umí nápadně ignorovat a přecházet mlčením umělecká díla inspirovaná křesťanstvím.

Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti? Jako spíše přátelskou vůči křesťanství – nebo spíše odsuzující, či dokonce vykazující křesťany někam mimo hlavní proud veřejného dění, snad i do jakéhosi novodobého ghetta? Nepociťujete (snad...) ve svém rozhodování stopy tendence stáhnout se z veřejné sféry zástupně jen do soukromých struktur, definovaných osobními vztahy?

Atmosféra ve společnosti je poznamenána praktickým pohanstvím většiny obyvatel, často i nás věřících. Znám řadu politiků, pracovníků médií i kolegů z mého oboru, kteří by uvítali, kdyby se církev na veřejnosti vůbec neukazovala. Mají hrůzu z toho, že by církev nějak omezovala jejich způsob života. Podle mě by bylo krásné, kdyby u nás působilo více křesťanských politiků, jejichž skutky by odpovídaly jejich víře, ale asi to není možné.

Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete? A pokud ano, myslíte, že to tak správně?

O vytěsňování křesťanů z veřejného života skoro nepřemítám, protože nemám tak hluboký zájem o politické dění a už vůbec ne o vlastní politické působení. Možná to není správné, ale neumím se k tomu přemoci.

Jak v této souvislosti vnímáte Evropskou unii? Jako zlepšení – anebo zproblematizování své situace křesťana v ČR?

Byl jsem v referendu proti vstupu ČR do EU. Pokládám to za velké omezení naší státní suverenity. Bude-li EU vůči církvi a křesťanství taková, jak to předvedla v kauze Rocco Buttiglione, a bude-li prosazovat pohanské mravy tak jako dosud, nebude to dobré ani pro věřící. Politický a úřednický aparát EU mi připomíná francouzský královský dvůr před revolucí: země je v krizi (i ekonomické), ale dvořané hodují a nehorázně utrácejí.

Karel Komárek, 48 let, VŠ pedagog, ženatý, dvě děti, bydlí s rodinou v Brně a pracuje v Olomouci, v katolické víře byl vychován v dětství.