Příjemné sobotní ráno mne zastihlo v horečných přípravách. Shromáždit výstroj na manévry není jednoduchá věc.

Ještě klobouk, poslední kontrola munice a vyrážíme na IV. zemské střelby Ostrostřelců zemí Koruny české.

V Chomutově u divadla je živo. Tradičně převládá zelený stejnokroj rakovnických ostrostřelců. Zdravím střelce za Stříbra, Lokte i domácí z Chomutova. Pětici uzavírá Garda městyse Senomaty, nejmenší sbor a tak trochu moje dítě. Z daleka přijeli ostrostřelci z Polska a Chorvatska. Ukrajinci letos v Chomutově chybějí.

Polnice svolává k nástupu. Za doprovodu pochodové hudby vyrážíme směr náměstí 1. máje. Trasa vede oklikou ulicemi Chomutova. Aby si nás měšťané řádně užili.

Před obchodním centrem zastavujeme. Místní bezdomovkyně, na dopolední hodinu dosti společensky unavená, náš pochod komentuje. Nešťastnice si nás plete s policejními oddíly, zasahujícími ve šluknovském výběžku. Z úšklebků lze usoudit, na které straně sporu stojí.

Chomutovský setník velí k slavnostní salvě a já s jistým zadostiučiněním pozoruji výraz výše jmenované. Netuší, že na veřejnosti pálíme výhradně toaletním papírem.

Na náměstí nás vítá sám pan primátor. Před třemi lety se paní primátorka Řápková neubránila lehce ironickému úsměvu. To nynější primátor nás bere vážně.

Malované terče a slavnostní stuhy žehná kaplan IV. brigády rychlého nasazení ze Žatce, kapitán Petr Fiala. Ve vojenské uniformě doplněné štolou přednáší krátké žehnací modlitby. Zjevně dobře ví, jak problematické je v Čechách přijetí modlitby pronášené na veřejném fóru.

Setník velí k rozchodu. Odjíždíme směr Kadaň. Vítá nás pěkné královské město nad řekou Ohří.

Po obědě v útulné restauraci Střelnice, která kdysi patřila městskému ostrostřeleckému sboru, pokračuje program v prostorách františkánského kláštera. Od ředitele muzea se dozvídám, že česká františkánská provincie pronajala (za symbolickou cenu) na dvacet let klášter městu. Prohlídka kláštera i přilehlých zahrad člověka přesvědčí o oboustranné prospěšnosti tohoto rozhodnutí. Klášter, unikátní stavba na ostrohu nad řekou, prochází rozsáhlou, citlivou rekonstrukcí.

Slavnostní nástup. Chomutovský sbor povyšuje. Jaká čest, rozšířit řady důstojnického sboru. To v našem rakovnickém sboru se s hodnostmi šetří. Já to dotáhl, po šesti letech služby, na desátníka.

Salvou zahajujeme vernisáž výstavy o chomutovských ostrostřelcích. Mají 450. výročí od první písemné zmínky o jejich sboru. V Rakovníku budeme v roce 2014 slavit 500 let.

Vernisáž doprovázejí tři přednášky o historii ostrostřeleckých sborů. Ta sahá do 15. století. Sbory hájily svá města, v 16. století bojovaly proti tureckým vojskům, Brňané spolu se studenty ubránili v roce 1645 město před švédskou přesilou. Zajímavé bylo vyprávění o časopisu Gardista, který vycházel do roku 1914. O jisté noblese panující ve sborech, úctě a sounáležitosti mezi jejich členy. Té zůstávají mnozí novodobí ostrostřelci leccos dlužni.

Dočetl jsem se, že slavná komedie Anton Špelec, ostrostřelec s Vlastou Burianem v hlavní roli měla za cíl nejen pobavit, ale také ostrostřelce zesměšnit. A zbavit republiku zpátečnických pozůstatků rakousko-uherské minulosti. Paradoxně velmi přispěla k jejich zmrtvýchvstání v devadesátých letech minulého století.

Ostrostřelci nejsou pouze recesistický spolek. Vnímám touhu po obnovení tradic a respekt k nim. Možná trochu sentimentální, ale upřímnou snahu vrátit se o století zpátky. K poklidu, rozvážnosti a zmíněné noblese. Uniformy, prapory a také trocha recese k tomu patří.

A samozřejmě „Concordia et honor“, „Svornost a čest“, jak stojí na jubilejním terči letošního, mimořádně vydařeného setkání.