Legislativní smršť v Poslanecké sněmovně pokračuje. A to i ve večerních hodinách. Dolní sněmovna pracuje, a pracuje rychle, debaty jsou většinou věcné (leckde až tak věcné, že se nediskutuje vůbec). Zkracují se lhůty. Přijímá se to, čemu se říká „vládní reformy“, i různé (relativně) drobnosti. Vládní většina při hlasování funguje (zatím) spolehlivě. Je to jistě i tím, že některé kontroverze byly jen odsunuty. Celý balík daňových změn včetně zrušení konceptu superhrubé mzdy a milionkrát probíraného zvýhodnění či nezvýhodnění stravenek prošel zatím do druhého čtení (což znamená, připomínám, jen to, že předloha byla přijata k dalšímu pojednávání a může doznat pozměňujícími návrhy změn). A tak prvním hlasováním prošla možnost exekuce sociálních dávek i převzetí bruselského doporučení, které umožní přeshraniční stíhání neplatičů daní a podobných dávek – to si člověk řekne: „Cože, teprve teď? To se dřív sjednocovaly prolejzačky na dětských hřištích než stíhání daňových úniků?“
Do druhého čtení taktéž „prolezl“ návrh na přímou volbu prezidenta, ačkoli i na konečnou podobu této změny ústavy (kterou koalice sama svými hlasy prosadit nemůže) není jednotný názor. Pokud by další legislativní proces potvrdil hlavní rysy současného návrhu, měli bychom dvoukolové přímé prezidentské volby s možností iniciativy řadových občanů, kdy kandidátem v prvním kole by se stal každý, na jehož podporu by se sešlo 50 tisíc podpisů.
Ovšem jakmile se má sáhnout na ústavní kapitolu „prezident republiky“, otevírá se Pandořina skříňka. Pokud Senát ztratí svoji dosavadní pravomoc spoluvolit hlavu státu, jeho úloha se zmenší až na hranici trapnosti... A dál: musí mít přímo zvolený prezident silnější ústavní pozici než ten nynější, nepřímo zvolený? Zejména politologové často říkají, že ano, ačkoli ve světě jsou i přímo volení prezidenti, jejichž úloha je ještě výrazněji toliko symbolická, než je tomu u nás. A sociální demokracie dala najevo, že by ráda s přímou volbou prezidenta spojila ne zvětšení, ale právě omezení jeho pravomocí...
Legislativní smršť pokračuje, poslanci pracují, bizarních hádek a různých kuriozit, kterým se tak rády věnují sdělovací prostředky, je málo. Ale nějaké se najdou přece. Například (ale tomu se média téměř nevěnovala), když člen vlády podá jako poslanec návrh na přijetí zákona, jehož návrh neprosadil ve vládě. (Stalo se: Miroslav Kalousek spolu s dalším koaličním poslancem Markem Bendou a návrh na převedení dividendy ČEZ do stále víc deficitního důchodového účtu – vláda to zamítla, neboť různí ministři chtěli pro své rezorty podíl na těchto penězích, který by ale stejně nedostali...) A ovšem apel poslance za ČSSD Jiřího Krátkého, jednoho z jinak nenápadných zákonodárců, který na sebe upozornil emotivní výzvou, aby se neprotahovalo hlasování do večerních hodin, jelikož v noci prý pracují jen kurvy a zloději – a on není ani jedno, ani druhé... Neuspěl, vládní vůle pokračovat v legislativní smršti byla silnější.