Salzburg ist die Hauptstadt von Salzburg, čemuž se divila babička Egona Erwina Kische, neboli česky: Solnohrad je hlavní město Solnohrad; ve starší češtině to jde, ale v té dnešní se tato pěkná homonymie úplně ztrácí; dnes bychom museli říct, že Salcburk (Solnohrad) je hlavní město Solnohradska. Spolkové to země Rakouska. Zvykl jsem si tam rychle, z návratu se teď, můj milý deníčku, vzpamatovávám pomalu. A to jsem tam ani nebyl dlouho! Pár dní!
Ale poslední den pobytu byl balkon mého hotelového pokoje najednou plný spadaného žlutého listí z lip, předtím nespadl list ani jeden, a z dálky se ozývalo krákání vran. Vrány jsou v Salcburku šedé, s černou hlavou a černými křídly a v předchozích prosluněných, až horkých dnech se prosím ani jednou neozvaly...
Člověk nakonec nevzpomíná nejvíc ani na to, co se dozvěděl nebo s kým se setkal, ale nejvíc se mu v mysli vrací, co bylo největší dobrodružství... Takže musím přiznat, že jsem se v Solnohradsku ztratil. Šel jsem se jednou v polední pauze trochu projít (polední pauza končila ve dvě, tak kdybych se nevrátil do tří, ať zalarmuje policii, řekl jsem kolegovi), a když jsem tak kráčel ulicemi předměstí, kde byl náš konferenční hotel (a slunko žhnulo a pražilo), všiml jsem si šipky ukazující k poutnímu místu Maria Plain; to je jako Vranov u Brna nebo Svatý Kopeček u Olomouce. Vydělil jsem si čas, který mi zbýval do konce pauzy, dvěma (složitá matematická operace!) a tento počet minut připočetl k času, který právě byl – i vyšel mi časový údaj, do kdy mohu jít stále dál; kam dojdu, dojdu, pak se otočím a budu se zase stejnou cestou vracet. Došel jsem právě do Maria Plain: vystoupal jsem na kopec k barokní bazilice, rozhlédl se do kraje, hora s hradem Hohensalzburg nad Salcburkem, dominanta města, se odtud jevila jako maličký kopeček pod obrovskými skalnatými štíty, pomodlil jsem se ke své nebeské Mamince a akorát jsem měl čas jít zase zpátky do hotelu. No. Jenže jsem si spletl cestu (až půjdete z Maria Plain do Salcburku, neodbočujte k té vilce s prodejnou nábytku tam dole pod kopcem u lesa, ale jděte jakoby delší cestou do zatáčky vpravo!). A po půlhodině chůze jsem zjistil, že nevím, kde jsem, ale určitě někde, kde jsem ještě nebyl.
Choďte po spolkové zemi Salzburg v horkém odpoledni pěšky! Nikoho nepotkáte. A když uvidíte nějakou místní tetku, určitě, jak se ukáže, bude mluvit se zřetelným slovanským přízvukem. Příspěvek k debatě o přistěhovalcích: jak jsem se právě dozvěděl z vystoupení salcburské paní vicehejtmanky, cizinci tu tvoří 13 procent, ale mezi lidmi, co jdou normálně pěšky po cestách (samozřejmě vyasfaltovaných!) mimo vysloveně turistické cíle, tak tam tvoří cizinky podle mého průzkumu 100 procent. Místní rodáci už pěšky snad vůbec nechodí. Ty Rusky mi, jedna po druhé, říkaly, že do Salcburku je to strašně daleko, a doporučovaly mi místní autobus. (Co budou povídat! Když jsem došel pěšky až sem, musím dojít i zpátky!) Ale když jsem říkal (a ještě s cizím slovanským přízvukem v němčině!), že na autobus nemám peníze (nechal jsem si na tu malou procházku peníze v hotelu a mobil jsem neměl vůbec), s náhlostí ukončovaly hovor a odcházely ode mě dost rychle. No, co ti mám povídat, deníčku, krajina je tam krásná. Ale když trneš, že už se blíží třetí hodina a kolega opravdu zalarmuje POLIZEI, nic z toho nemáš. Pořád jsem nedokázal odhadnout, kterým směrem je Salcburk. Nakonec jsem uviděl dole jakousi hlavní silnici a u ní ukazatel. Tak tam se to dozvím! Doplazil jsem se k silnici, přelezl svodidla a čtu: doprava WIEN, doleva MÜNCHEN. Tak tam pěšky nedojdu!
No, abych to zkrátil, nakonec mě zachránila cyklostezka. Těch je v Rakousích mnoho, jsou krásně udržované a označené, pečlivě vedené, aby se nekřižovaly a neproplétaly ani se silnicemi, ani s místními obyvateli. Na kole se jezdí, to je in. Tak jsem dorazil po cyklostezce. Až jsem byl ve městě, už jsem se doptal na Parkhotel. Kde je? divil se místní obyvatel (už ne Rus), tady, a ukázal rukou: byl tam. Co ti mám povídat deníčku: Kuřátko a obilí, František Hrubín, moje dětská četba...
Příště se vrátím k podstatnějším zážitkům ze Solnohradu. A ze Solnohrad.