Zmatek ohledně projevu Václava Klause ve Staré Boleslavi už utichá, v moderní společnosti naštěstí všechno utichá, protože stále vznikají nová témata. Skorem mě mrzí, že jsem se do komentování této „události“ také pustil – no ale pustil.

Snad nejočekávanější bylo vyjádření kněze Tomáše Halíka (a i ten měl s vyjádřením nějaký problém, když říká, že mu „svědomí nedovoluje mlčet“, ale také se hájí, že o vyjádření k proslovu Václava Klause „byl požádán“; konkrétně redakcí našeho církvi nejvíce nepřátelského deníku Právo; kdo byl tím žadatelem, ovšem Halík na svých webových stránkách neuvádí).

„Některé věty Klausova proslovu jistě zněly a měly znít pro katolické věřící svůdně,“ píše Halík a dodává (i když jen v závorce): „(bylo by možné s nimi souhlasit).“ Skutečně, s gros prezidentova projevu nemůže věřící křesťan nesouhlasit. Stejně tak jako nelze nesouhlasit s Halíkovou kritikou, že tytou věty „v ústech tohoto muže jsou nevěrohodné“.

Jaký cynismus je třeba k tomu, aby nám o rodině kázal politik, který se veřejně předváděl se svojí milenkou a jehož (to už neveřejné) návštěvy u homosexuálních prostitutů jsou veřejným tajemstvím? Možná že i ze Staré Boleslavi Klaus odjel přímo za cizoložnicí, jako to udělal po svém zvolení za prezidenta, kdy, jak si vzpomeneme, rovněž pronesl plamenný projev o rodinných hodnotách! Veřejný hříšník by měl konat veřejné pokání. No jo, žijeme ve společnosti, kde se nedá nebloudit – protože zmatené jsou už i všechny souřadnice.

„Je pastýřskou povinností biskupů dbát na posvátný charakter liturgie,“ připomíná Halík (jako by projev politika při mši svaté byla nějaká novinka letošního podzimu – proč to nekritizoval dřív, zejména, když byl hlavním celebrantem Vlk?). Jako že Klaus (ale proč právě a jenom Klaus?) k oltáři nepatří a dále: „Pokud Klaus zásadně změnil svůj vztah k církvi a náboženství či poměru morálky a ekonomie, měl by to jasně říci...“

Toto přímé obvinění našich biskupů, že nedbají o posvátný charakter liturgie, nezůstalo (naštěstí...) bez odezvy. V reakci České biskupské konference na Halíkovo obvinění se říká doslova: „Vztah církve a státu je po Druhém vatikánském koncilu vnímán jako kooperativní vztah. Oslavy svátku sv. Václava jsou nepochybně svátkem církevním, ale i státním. Svatý Václav je nejen církevním patronem českého národa, ale také nepopiratelným symbolem české státnosti. Pozdrav prezidenta České republiky, pana Václava Klause, tedy zcela jasně zapadá do kontextu těchto oslav.“ To je skutečně průlomové prohlášení: Tomáš Halík jím v církvi poprvé ztratil svůj neoficoální status nedotknutelnosti.  

Ale nešlo jen o posvátnou liturgii; Tomáš Halík kritizoval ve svém článku dále. Že je třeba dbát na to, aby se církev vůbec s žádnou politickou mocí nezaplétala, že se nesmíme vracet k rakouskému spojení trůnu a oltáře, že nemáme okuřovat panovníka... To jsou jistě věty z Halíkova článku, které znějí uchu věřícího libě (neříkám svůdně) – jenže právě v ústech otce Tomáše Halíka jsou naprosto nevěrohodné.

Kolik podivných činitelů už pozval u Salvátora k oltáři právě on! A jak drsně dovedl politicky lobbovat, když chtěl prosadit nějaký politický názor (totiž ten, že Václav Klaus je nepřítel a prezidentem být nesmí) – včetně projevu a naléhání v poslaneckém klubu KDU-ČSL! A jak se „zapletl“ do „okuřování“ předchozího prezidenta!

A co, konečně, jeho snaha, aby se sám stal prezidentem České republiky?! To by nebylo „spojení trůnu a oltáře“???

Pokud Tomáš Halík změnil svůj poměr k politice, měl by to jasně říct.

A mělo by to platit komplexně a ne toliko výběrově. A především pro něj samého.

Halíkův článek: http://www.halik.cz/clanky/klaus_k_oltari_nepatri.php ;
replika ČBK: http://tisk.cirkev.cz/z-domova/prohlaseni-cbk-k-vyrokum-prof-halika/ .