Promiň, že jsem tak nespolečenský – nepíšu a ani se nestavím! Ale jsem nachlazený. Ležím, skuhrám, nepíšu, nemyslím. (A na Skleněném kostele je to hned vidět – skoro nic se tam neděje!) Prostě: pár dní teď bylo (a dnes ještě je) teplo jak létě, a tak to jsem se nachladil; prostě standard. Naposled jsem měl takovéhle nachlazení v červenci.

Ale jinak je hezký den. Krom toho, že jsem nachlazený, je také Mezinárodní den zvířat.

Nic proti zvířatům, zvířata prosím prominou, ale slavit dnes, na svatého Františka z Assisi, svátek zvířat, je nesmysl.

Mám moc rád (pravdivý!) příběh divokého vlka z Gubbia, který škodil obvatelům tohoto města u Assisi (zvířata totiž někdy i škodí!), jehož svatý František z Assisi ochočil pouhým slovem, takže vlk žil ve městě a střídal se na stravu v jednotlivých domech, až zemřel na přirozenou sešlost věkem. Líbí se mi moc, že svatý František říkal i vlkovi „bratře vlku“ a staral se, aby se po dešti nešlapalo po žížalách (také beru žížaly z cesty a nosím je do bezpečí), ale zúžit Františkovo poslání & jeho odkaz na lásku ke zvířatům, to je jako kdyby se na den Karla IV. slavil Den obchodníků s vejci, a to kvůli Karlovu mostu.

Pokud jde o mě, jsem sice František, ale svátek dnes nemám.

Upřímným přáním, která dnešního dne dostávám, se ale ani trochu nebráním a mám z nich radost. Někdy říkávám, že dnes mám „supersvátek“ – nebo že svátek nemám sice já, ale slavím svátek svého křestního patrona, jímž je jihoitalský svatý František z Pauly; on se jmenoval podle svatého Františka z Assisi, já díky rodinné tradici podle něho... Svatý František z Pauly založil řád bratří nejmenších (u nás dnes působí ve Vranově u Brna), proslul jako divotvůrce, kajícník (za druhé) a byl hrdinský i v poslušnosti – když jej chtěl francouzský král získat na svůj dvůr, myslím, že spíš ze zvědavosti, odmítl a na dvůr nešel. Ale když se král, nezvyklý na odmítnutí, obrátil se žádostí o svatého Františka na papeže, a papež na rozdíl od Františka už si prostě nemohl dovolit nějak si to s králem Francie rozházet, a Františkovi proto přikázal jít, František neváhal, šel a u francouzského dvora ve Versailles pak i zemřel... Tak to chodí – co by za to někdo jiný dal, aby mohl žít u krále Ludvíka ve Versailles!