1. /kolik nás je/
Na Zemi žije, dýchá, jí, trápí se, raduje a hledá ode dneška 7 miliard obyvatel. Alespoň toto číslo uvádí zpráva Fondu OSN pro otázky populace (UNFPA).
Světová populace v současnosti roste přibližně o 74 milionů ročně.
Máte z toho radost – nebo se obáváte problémů, anebo ve vás tyto údaje vyvolávají obavy, či dokonce strach?
Kdyby těch sedm miliard bydlelo stejně hustě jako obyvatelé New Yorku, i s Bronxem i s Central Parkem, vešli by se všichni na plochu státu Texas a zbytek světa by mohl být úplně prázdný...
Demografové se shodují v tom, že 7 miliard není pro naši planetu problém; určitě by uživila i dvojnásobek, možná i trojnásobek tohoto počtu – a to při našich současných představách: planeta Země totiž už mnohokrát překvapila lidstvo tím, jaké má možnosti. Za uplynulých dvě stě let se průměrná hospodářská produkce na jednoho člověka zhruba zjedenáctinásobila. Klasik populačního pesimismu Thomas Malthus (níž o něm více) by si 7 miliard lidí na planetě vůbec neuměl představit.
2. /jak přibývalo miliard/
Do 19. století byl člověk na Zeměkouli tvor velice vzácný; až od 19. století začalo lidí přibývat.
V roce 1804 dosáhlo lidstvo 1 miliardy;
2 miliard v roce 1927 (za 123 let);
3 v roce 1960 (za 33 let /druhá světová válka, gulag, holocaust.../);
4 v roce 1974 (za 14 let);
5 v roce 1987 (za 13 let);
6 v roce 1999 (za 12 let);
7 v roce 2011 (za 12 let).
3. /kolik nás bude/
UNFPA předpokládá, že roku 2050 bude na Zemi 9,3 miliardy lidí. V roce 2050 by podle těchto výpočtů měly mít dva státy přes miliardu obyvatel, nejpočetnější Indie (1,6 miliardy) a Čína (1,4 miliardy). S velkým odstupem třetí by měly být Spojené státy americké s 439 miliony. Ve čtrnácti státech by mělo žít přes sto milionů lidí (Pákistán, Indonésie, Nigérie, Bangladéš, Brazílie, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Filipíny, Mexiko, Egypt, Vietnam, Rusko, Japonsko a Írán). Ale stejně tak se předpokládá, že 50 zemí, mezi nimi je Německo, Itálie, Japonsko a většina postsovětských států, bude mít v roce 2050 méně obyvatel než v roce 2005.
Růst světové populace dnes není tak dramatický jako v polovině 20. století. V letech 2000–2005 průměrná světová porodnost představovala 2,65 dítěte na jednu ženu, což je zhruba polovina úrovně v letech 1950–1955, kdy bylo 5 dětí na jednu ženu. Odhaduje se, ať si o tom myslíme cokoli, že dnes zhruba dvě třetiny žen na světě, které žijí v manželství nebo stálém svazku s mužem, používají nějaký způsob antikoncepce.
4. /Malthusian nightmare/
Obavy, že lidí bude příliš mnoho, nejsou žádný v nález moderní doby; strach z přílišného nárůstu počtu obyvatel, takže je země neuživí, vyslovil křesťanský spisovatel Tertullianus už na přelomu 2. a 3. století. Uprostřed optimismu euforického roku 1968 se objevila kniha amerického biologa Paula Ehrlicha Populační bomba, v níž předpovídal, že v 80. letech 20. století zemřou hladem kvůli přelidnění stamiliony lidí.
Ale největším prorokem strachu z příliš velkého nárůstu počtu obyvatel a zůstáva Thomas Robert Malthus (1766–1834).
V roce 1798 vydal tento anglikánský duchovní anonymně Esej o principu populace. V roce pak 1803 vyšlo rozšířené druhé vydání. Příčinou bídy podle něj jsou lidské pudy, pud potravní (biologická potřeba jíst) a pohlavní; v důsledku toho možnosti obživy rostou lineárně (aritmetickou řadou), zatímco populace roste kvadraticky (geometrickou řadou). To brzdí pokrok. Jedinou záchranou, proč nenastává absolutní přelidnění a hromadná smrt hladem, jsou epidemie, války a přírodní katastrofy.
Malthus doložil své vývody statistikami a výpočty o obyvatelstvu Anglie, které působily velmi přesvědčivě. Přesto se jeho konkrétní vize nenaplnily: Maltus především nepočítal se šlechtitelstvím, s novými odrůdami zemědělských plodin i zvířat, které mnohonásobně zvýšily produktivitu zemědělství; a nepočítal ani s vystěhovalectvím, kdy množství lidí z Anglie odešlo především do Ameriky, tehdy prakticky prázdné.
Silnější či slabší vliv malthuziánství se projevil v myšlení řady ve své době vlivných teoretiků, jako byli například Charles Darwin (1809–1882), Karl Marx (1818–1883), Herbert Spencer (1820–1903) či Max Weber (1864–1920). Malthusiánský strach z přelidění (Malthusian catastrophe, Malthusian disaster, Malthusian fallacy, Malthusian nightmare...) se z evropského myšlení již nikdy úplně neztratil.
5.
Pro nás, jako pro věřící křesťany je však nemyslitelné, že by se někdo mohl narodit bez Boží vůle, bez Boží lásky; že by se tak nestalo v souladu s tajemnými a pro nás neprobadatelnými Božími plány.
Jsme sedmimiliardová rodina Božích dětí.