Jestliže pražská vysoká škola (Bankovní institut, vysoká škola, a. s.) provozuje pobočku na Ukrajině, na kterou si Státní akreditační komisi stěžuje sám český velvyslanec v Kyjevě, pracoviště vysoké školy, kde výuka probíhá v sobotu jednou za měsíc 2 hodiny, údajně v češtině, ale absolventi přitom nejsou schopni porozumět jednoduchému českému textu, kde v indexu jsou zápisy ze zkoušek z různých předmětů, ale bez dat a bez podpisů, zapsané jedním rukopisem, kde není jasné, kdo učí, protože pobočka má smlouvu s jedním jediným učitelem, kde Státní akreditační komise neobdržela při kontrole žádnou studijní dokumentaci, kde...

...pak je jasné, že taková situace si žádá rychlý a velice tvrdý zásah.

Měsíce plynou, a nic se neděje.

Každému, a především české cizinecké policii, je přitom jasné, jaký je jediný smysl takového studia: absolvent české vysoké školy má právo žádat v České republice o pracovní povolení.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy odebralo inkriminovanému ústavu zatím akreditaci k jednomu malému oboru (kde výuka probíhá /?/ v angličtině) a to ještě tak, že studenti mohou školu dokončit, jinak vede správní řízení. V tom mělo rozhodnout do 15. srpna – ale nerozhodlo.

Těžko se ubránit dojmu, že úřad školu kryje, a lehko spekulovat, proč.

Moderátor pořadu Otázky Václava Moravce (ČT 24), sám také vysokoškoský učitel, působil dnes (30. 10. 2011) při probírání tohoto tématu motivovaně. Vše se zdálo velmi jasné. Poučený divák by očekával, že šéf odboru vysokých škol na ministerstvu školství Jiří Nantl, takto odpovědný státní úředník, se bude jen omlouvat, kát a slibovat nápravu...

Nikolivěk.

Na obrazovce jsme viděli docela dramatický boj dvou rovnocenných borců, přičemž Jiří Nantl měl lehce navrch; kdybych to měl soudcovat, řekl bych, že Jiří Nantl vyhrál na body. Ne silou argumentů – ale silou argumentace: pružný, hladký a slizký jako úhoř; schovaný v houštinách právních norem, které mu umožňují „konat“, zahajovat správní řízení, vést výslechy, vytvářet desítky centimetrů tlusté spisy – a přitom nezasáhnout tam, kde to po zásahu volá, ba přímo řve; schopný využít každého zaváhání soupeře a ignorovat jej tam, kde od něj dostal přesný úder... Když bylo nejhůř, vždy mohl říci, že „věci jsou poměrně složité“, „věci jsou složité“, „věci jsou velmi složité“. Prototyp dokonale nedůvěryhodného státního úředníka.

Debaty se zúčastnila i předsedkyně Státní akreditračmní komise Vladimíra Dvořáková, která však působila unaveně. A rezignovaně.

Ostatně její dny jsou už sečteny. Podvodné vysoké školy všeho druhu, veřejné i soukromé, už delší dobu vyvíjejí tlak na zrušení Státní akreditační komise. To je ovšem, abych tak řekl, velmi složité... Proto má vzniknout Národní akreditační agentura, která, jak řekl Jiří Nantl, „obalí Státní akreditační komisi kvalitním odborným aparátem“. Zdánlivě se vliv ministertva sníží, nebo i doopravdy, ale vznikne nové korupční prostředí. Navíc k posuzování vysokých škol mají získat akreditaci i soukromé agentury.

Blíží se doba, kdy budeme říkat: „Jo, Právnická fakulta v Plzni, tenkrát, tam to ještě mělo úroveň...“