(První část článku viz http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=2457:a&catid=18:t-prof&Itemid=4)



Zelená kniha

Někteří Libyjci říkají, že přelomem v životě jejich země byl rok 1974, kdy si diktátor po pěti letech vlády poprvé uvědomil, že o moc se dá také přijít a rozhodl se tomu všemi prostředky zabránit. Ale ještě předtím, v roce 1973, Muammar Kaddáfí vydal Zelenou knihu, dílo obsahující údajně „třetí univerzální teorii“ – a začal Libyjce nutit, aby se ji učili nazpaměť. Toho roku zrušil i školní prázdniny, aby děti měly ve školách dost času na studium jeho myšlenek...

Zelená se stala oficiální barvou Libyie. Vlajkou země byla jediná celistvá zelená plocha bez jakýchkoli dalších symbolů. Ústřední náměstí hlavního města Tripolisu bylo přejmenováno na Zelené náměstí. Na zeleno byly natřeny pomníky po celé zemi, betonové stély, na nichž byly napsány citáty ze Zelené knihy.

Diktátor se staral i o šíření své knihy ve světě. Zelená kniha by vytištěna v jazycích všech zemí, kde Libye měla diplomatické zastoupení, tedy i česky, a šířila se z ambasád. (Těm později Kaddáfí začal říkat nikoli velvyslanectví, nýbrž „lidový úřad“ – jako těm papežským se zase říká nunciatury...).

Zelenou knihu jsem si tehdy, jako mladý student, přečetl a prohlédl si několik grafických schémat, která obsahovala. Jako člověka zvyklého na početné tlusté svazky Marxových, Engelsových, Leninových spisů zabírajících celé police v knihovnách a studovnách mne však ze všeho nejvíc překvapilo, když jsem si uvědomil, že zde je někdo, kdo celou „třetí univerzální teorii“ dokázal vyložit v tenké knížečce kapesního formátu...

Ale Kaddáfího hlásání přímé demokracie bez úředníků a zastupitelských sborů i sám termín „islámský socialismus“ mi připadaly spíše komické.

I řekl jsem si, že libyjský vůdce je zrovna takový teoretik, jako byl jeho římský kolega Nero básník.

(Pokračování zítra)