Když se věci daří, je snadné věřit, že nám víra pomáhá. Horší je to v opačném případě, když začnou přicházet jobovky.

Mladý člověk je plný optimismu a důvěry a myslí si, že víra je zárukou snadného života. A v tom se mýlí. Je pak nemile překvapen, když se věci dějí jinak, než by si přál a představoval, když se setká s těžkostmi a potížemi tam, kde prosil o hladký průběh.

Proto si myslím, že mladým věřícím je třeba říci právě toto. Že víra hory přenáší a uzdravuje tě, ale musíš v ní vytrvat přes všechny nesnáze a často i zdánlivě bezvýchodné situace. A naopak: Právě když se něco zdá být neřešitelné, právě tehdy je čas pro víru a naději, a třebaže se problém vyřeší pro nás špatně, je třeba doufat, že to má i svá pozitiva. A je třeba všímat si všeho, co se stane v souladu s našimi sny a touhami, ať je to věc sebenepatrnější, děkovat a stále si uvědomovat, že zázraky se dějí. A přitom nečekat na zázrak.