„Přátelství a vzájemný prospěch“
Státních návštěv bývalo za komunismu více než dneska. Přehlídek Hradní stráže, objímání u schůdků na letišti, vítajících občanů... Veliké titulky v Rudém právu, přetiskování plného (a dlouhého) znění pozdravných projevů na recepci... Ve dnech 21.–24. června 1978 se konala návštěva libyjského držitele moci Muammara Kaddáfího, „od prvních okamžiků prodchnutá srdečností“, jak napsalo Rudé právo. Ta návštěva měla všechno, i jásání v ústrety i transparenty na letišti v češtině a arabštině i kytice od pionýrů, snad jenom dlouhá ulice z letiště na Hrad nebyla zaplněna školními dětmi a lidmi z továren – to režim předváděl jenom Sovětům a Korejci Kim Ir-senovi... „V osobě plukovníka Muammara Kaddáfího zavítal do naší země vůdčí představitel země, se kterou ČSSR rozvíjí na pevném základě přátelství a vzájemného prospěchu stále živější, hlubší a všestrannější vztahy,“ psalo Rudé právo.
Přesto zpravodajství oficiálního deníku obsahovalo i skrytou, pro tehdejší stranické čtenáře však zřetelnou informaci, že na Kaddáfího se nemá hledět jako na komunistu: při slavnostní recepci na Pražském hradě jej prezident Gustáv Husák oslovil: „Vážený pane generální tajemníku“ – nikoli tedy „soudruhu“. (Kaddáfí, budiž doplněno, zahájil projev oslovením: „Vážený příteli Husáku...“)
Ještě druhý den návštěvy, 22. 6., kdy navštívil podnik Aero Vodochody a položil věnec u hrobu neznámého bojovníka na hoře Vítkově, chodil Kaddáfí ve vojenské uniformě, ale třetí den, kdy v Brožíkově síni Staroměstské radnice obdržel symbolický klíč od hlavního města, přišel už v „romantickém“ arabském rouchu.
Po celé tři dny se jednalo především o nákupech zbraní; největší problém byl přitom v tom, že Kaddáfí byl schopen objednat a zaplatit víc, než byl československý zbrojní průmysl schopen vyrobit a dodat.
Muammar Kaddáfí se v těch dnech zařadil po bok jiných cizích diktátorů (Mussolini, 1926; Castro, 1972; Rezá Pahlaví 1977...) a obdržel od Gustáva Husáka nejvyšší československé vyznamenání, Řád bílého lva, a to v nejvyšším stupni, I. třídu s řetězem.
Na oplátku za lva věnoval Libyjec pražské zoologické zahradě dva velbloudy.
Jeho návštěva však měla pro hostitele i velmi nepříjemné momenty. To když museli diplomaticky odmítat návrh, že na své útraty postaví v Praze mešitu, anebo poslouchat, jak vřele oceňuje účinnost československých zbraní nejen při jednáních za zavřenými dveřmi, nýbrž i při setkáních s nahnanými jásajícími občany. Rovněž jeho „islámský socialismus“ či „třetí univerzální teorie“ nebylo nic, co by bylo slučitelné s jejich propagandou a ideologií. Dovedli však ocenit – a využít – Kaddáfího nenávist k USA a k celému západnímu světu. A obchodovat „na pevném základě vzájemného prospěchu“.
Reciproční návštěvu v Libyi vykonal Gustáv Husák v září 1981; Husák cestoval dost nerad a jel jenom tam, kam to považoval opravdu za důležité a nezbytné.
V Československu se pak uskutečnila ještě jedna Kaddáfího obchodní návštěva, už s o něco menší pompou, a to ve dnech 9.–10. září 1982. (Je zajímavé, že ve stejném roce a měsíci navštívili Prahu i další dva arabští potentáti blízcí Sovětskému svazu, představitelé Jižního Jemenu a Sýrie.)
V Libyi pracovali českoslovenští geologové a lékaři (v nemocnicích v Tripolisu a Misurátě), Československo stavělo v Libyi silnice, ale hlavní byla spolupráce armád. Několik desítek libyjských důstojníků studovalo na československých vojenských školách a asi 850 československých důstojníků působilo v Libyi, především v roli cvičitelů a učitelů libyjských vojáků. Celkově Kaddáfího Libye nakoupila jen v 70. létech v Československé socialistické republice tanky, letadla, raketomety, nákladní auta pro armádu a další vojenský materiál v hodnotě 4 miliardy tehdejších korun (pro ekvivalent dnešní koruny je třeba násobit asi jedenácti až patnácti). Rozsah obchodů v 80. létech není přesně znám.
Ale nejvíc práce nakonec neudělaly ani tanky, ani letadla. „Semtex – říká se, že jsme národ malý. Semtex – českou práci všude v světě znali,“ zpíval (ovšem až po listopadu 1989) písničkář Jan Vyčítal. Neznali by bez Muammara Kaddáfího. Semtex, účinná a před výbuchem nenápadná plastická trhavina ze Semtína, putovala spolu s dalšími zbraněmi z Libye teroristům po celém světě a „dobře“ posloužila i samotnému Kaddáfímu při destrukci letadla nad skotským Lockerbie...
První část článku (arabský nacionalismus)
Třetí část (zahraniční politika)
Pátá část (příběh bulharských sester)
Šestá část (děti; ukrajinské sestry)