Válka proti západnímu světu
Osmdesátá léta minulého století byla pro Muammara Kaddáfího jednak dobou narůstajících represí proti nespokojeným obyvatelům doma v Libyi. (Mezi mnoha akty, jejichž cílem bylo zastrašit vlastní poddané, byl například jeho zákrok proti studentům univerzity v Benghází, kteří se pokusili o něco jako revoltu: několik z nich nechal diktátor veřejně pověsit v areálu školy a na sledování popravy nechal svážet autobusy i studenty středních škol z okolí. Podle očitého svědectví se po popravě Kaddáfího ministryně školství, jakkoli to zní neuvěřitelně, chytila jednoho z visících mrtvých studentů za nohy a se smníchem se na něm zkoupla...)
Velkou pozornost věnoval Muammar Kaddáfí tomu, aby se centra odporu vůči jeho diktatuře nevytvářela ani v zahraničí: libyjští agenti soustavně vyvražďovali veřejně činné odpůrce jeho režimu v USA, v Evropě i v arabských zemích.
Ale 80. léta byla především dobou Kaddáfího přímých útoků na západní země.
V dubnu 1984 zahájili Kaddáfího diplomaté palbu na pokojnou demonstraci emigrantů i Londýňanů před budovou libyjského velvyslanectví (lidového úřadu) v Londýně a zastřelili britskou policistku.
Dne 5. dubna 1986 explodovala bomba v západoberlínské diskotéce La Belle, kterou s oblibou navštěvovali američtí vojáci. Výsledek: 3 mrtví a 229 zraněných. Kaddáfího roli při tomto atentátu, zjištěnou již tehdy západními rozvědkami, po pádu komunismu potvrdily i archívy východoněmecké Stasi.
Tehdejší prezident USA Ronald Reagan přijal rozhodnutí, že pokud se má podobným vražedným útokům na americké cíle učinit přítrž, je nezbytné, aby Muammar Kaddáfí pocítil, že ani on sám není na svém území bezpečný před americkou odvetou. Ve dnech 15. a 16. dubna 1986 proto provedla americká letadla sérii útoků na Tripolis a Benghází. Při zásahu Kaddáfího rezidenčního komplexu v Tripolisu zahynula diktátorova adoptivní dcera Hanna.
Po více než dvou letech příprav následoval další Kaddáfího útok, k němuž však neměly vést žádné libyjské stopy. 21. prosince 1988 explodoval nad čtyřtisícovým městem Lockerbie na jihu Skotska letoun Boeing 747 společnosti Pan Am letící z londýnského letiště Heathrow na Kennedyho letiště v New Yorku.
Explozi necelého půlkilogramu československé trhaviny Semtex nepřežil nikdo z 243 cestujících (většinou Američanů) a 16 členů posádky; v Lockerbie zahynulo 11 lidí; celkový počet obětí byl tedy 270. Desítky silně poškozených domů v Lockerbie musely být strženy; jedinou zcela nepoškozenou stavbou ve městě byl tamní katolický kostel.
Od začátku byla ze zorganizování útoku podezřívána Libye, ale (snad i za libyjské peníze) okamžitě se v médiích vynořilo i množství bizarních teorií zpochybňujících toto podezření.
Libyjští pachatelé však byli po několika letech nejen vypátráni, ale i usvědčeni.
Před soudem ovšem z Libyjců stanul jen jeden, a to agent, který nálož do letadla umístil, Abdel al-Megrahí. Mezinárodním soudem v nizozemském Camp Zeistu byl dne 31. ledna 2001 odsouzen za vraždu na 27 let vězení; rozsudek nezměnilo ani několik Megrahího odovolání, včetně odvolání k Mezinárodnímu soudu pro lidská práva. Trest si odpykával ve Skotsku.
Nepykal ovšem nijak dlouho.
V roce 2003 Muammar Kaddáfí, který se po Lockerbie definitivně dostal do mezinárodní izoloace a čelil sankcím OSN, uskutečnil další ze svých nečekaných obratů. Uznal svoji vinu za teroristický útok a pozůstalým vyplatil stamilionové odškodné. Jeho vztahy se západními zeměmi se začaly znovu rozvíjet a roku 2006 Američané vyškrtli Libyi ze seznamu zemí podporujících terorismus.
A v srpnu 2009 byl atentátník Megrahí skotskými úřady propuštěn z vězení, prý proto, že má rakovinu prostaty v konečném stadiu a zbývá mu jen několik měsíců života. Muammar Kaddáfí jej na tripoliském letišti uvítal jako hrdinu a dal pro něj postavit vilu. A před více než dvěma lety údajně umírající už Megrahí žije dodnes. A stále prý umírá.
Dne 23. února 2011 prohlásil bývalý Kaddáfího ministr spravedlnosti Mustafa Muhammad Abbúd Džalíl v rozhovoru pro švédské noviny, že útok v Lockerbie nařídil osobně Muammar Kaddáfí.
(Pokračování zítra)