Puč
Dne 1. září 1969, když libyjský král Idris I. al-Mahdi as-Sanussi byl na léčení v Turecku, skupina mladých důstojníků, kteří stále ještě žili traumatem z porážky arabských států v sedmidenní válce s Izraelem (1967), provedla rychlý a nekrvavý puč a zmocnila se vlády v zemi. Inspirací jim byl puč mladých egyptských důstojníků vedených Gamalem Násirem, kteří roku 1952 svrhli egyptského krále Fáruka.
O slabosti a nezralosti tehdejších libyjských struktur moci svědčí, že pučisty vedl teprve sedmadvacetiletý Muammar Kaddáfí – pouhý poručík, tedy voják v nejnižší důstojnické hodnosti...
Vojáci zrušili platnost ústavy a vyhlásili Libyjskou arabskou republiku. Zřídili revoluční výbory, které se postupně změnily v účinný nástroj vzájemného špiclování a udávaní libyjských občanů.
Ke svržené královské rodině byl Kaddáfí zprvu velkorysý, ale roku 1982 se její členové museli přestěhovat do chatrče na pobřeží a jejich dům a jeho zařízení byly zničeny; až v roce 1988 jim diktátor dovolil vytěhovat se do Spojeného království
Arabský nacionalismus
První ideologií Muammara Kaddáfího a jeho druhů byl ryzí arabský nacionalismus. Především zrušili mezi Libyjci neoblíbené americké základny, nad nimiž držel ochrannou ruku svržený král Idrís. Dalším krokem bylo vyhnání všech židů z Libye. A v roce 1970 Kaddáfí vyhnal i rodiny Italů, kteří žili v zemi od koloniálních časů. Od roku 1911 se Libye stala italskou kolonií a byla jí až do druhé světové války.
Do rámce jeho etnických čistek patřilo i pronásledování berberské menšiny. Mladý diktátor sice nemohl prosadit, aby spolu lidé berbersky nemluvili ve svých stanech a oázách, ale zakázal jakékoliv školní vyučování v berberštině a později (2009) zakázal i to, aby rodiče dávali dětem osobní jména pocházející z berberštiny. Také nesnesl, aby na mapách zůstal zaužívaný název hor pocházející z berberského jazyka.
Chutnání moci
Moc Muammaru Kaddáfímu zachutnala a užíval si ji různými způsoby; některé připomínaly starověké orientální despoty.
Přejmenoval například měsíce v kalendáři, když srpen, August, který nese název podle římského císaře Octaviana Augusta, dostal na jeho rozkaz jméno afrického bojovníka proti Římanům Hanibala a červen, jehož mezinárodní označení Julius se vztahuje k Juliu Caesarovi, se změnil na Násir podle egyptského prezidenta...
Poručík Kaddáfí nikdy nepřijal vyšší vojenskou hodnost než plukovník – dával tím najevo svoji blízkost lidu... Zdůrazňoval, že nemá žádnou osobní moc, a proto vystřídal několik pojmenování své funkce v čele státu a měnil i samo pojmenování země; názvy to byly stále bizarnější. Libye se nakonec stala Velkou libyjskou arabskou socialistickou džamahírijí; přičemž výraz džamahírija (jinak užívaný v arabštině běžně i jako označení pro republiku) zde měl znamenat „všelidový stát“, úplně novou formu vlády. Rozsáhlé znárodnění, které provedl, v praxi znamenalo, že národní bohatství začalo reálně patřit jen jemu a jeho rodinnému klanu... Dodnes se neví, jaké všechny prostředky jeho rodina získala a kde jsou uloženy.
Nárůst cen ropy na světových trzích umožnil Kaddáfímu nabídnout obyvatelstvu nejvyšší materiální úroveň v Africe. Zpočátku se tak těšil široké podpoře Libyjců, ale stále se utahující šroub jeho osobní moci a moci jeho klanu spolu s některými jeho bizarními nápady měnil každodenní život v zemi v noční můru.
Libyjci říkají, že přelomem v jejich životě byl rok 1974, kdy po pěti letech vlády si diktátor poprvé uvědomil, že o moc se dá také přijít, a rozhodl se tomu všemi prostředky zabránit.
Začal tím, že dal (různými způsoby) povraždit důstojníky, s nimiž roku 1969 provedl puč.
(pokračování zítra)