Krátce po dnešní půlnoci (7. 11. 2011) Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přehlasovala čtrnáctkrát veto Senátu a přijala vládní balík reformních zákonů; tím se uzavřela hrdinská epizoda VŠO ČSSD – Velké Šestidenní Obstrukce ČSSD.

Obsah balíku zákonů je v zásadě potřebný, ale zdaleka ne bez problémů.

A román o jejich prosazování ještě není u konce. Vládní pravice, jak známo, sloučila debatu ke všem zákonům do jedné při zachování desetiminutového řečnického limitu, což opozice vyhodnotila jako porušení jednacího řádu sněmovny a platnost takto přijatých zákonů napadne u ústavního soudu...

Jaký byl tedy smysl s takovým úsilím vedené obstrukce, když (očekávatelně!) bylo nakonec přijato to, proti čemu se obstruovalo?

Poslanec David Rath napůl vážne zalitoval, že obstrukce už končí, rád by prý strávil ve sněmovně Štědrý večer a „vyhnul se tak mnohým povinnostem“. Chudák, má to těžké – má dvě rodiny a obě chtějí, aby byl na Vánoce doma... Ale to není, díky Bohu, zatím typický příklad.

Podařilo se zviditelnění ČSSD? Upevnil předseda Bohuslav Sobotka své postavení ve straně? Nevím. Možná svým prázdným žvaněním sociální demokracie nakonec víc bodů ztratila, než získala.

Pravdu měla sociálnědemokratická poslankyně Milada Emmerová, když do svého poslušně obstrukčního vystoupení nenápadně propašovala zcela neposlušné shrnutí nesmyslnosti celé akce citátem z Hamleta: „Smrt oddálíš – ale život neprodloužíš...“ A tak to také dopadlo.

A pravdu měl i ministr financí Miroslav Kalousek, když upozornil, že při obstrukci jsme se dozvěděli leccos nového o některých poslancích. Obzvlášť mastné příklady sociálnědemokratické poslanecké hlouposti média mnohokrát citovala – a řekl bych, že právem. Také si přisadím. Ukázalo se, že někteří poslanci za ČSSD dovedou sice nějaký text přečíst, ale to je tak asi všechno; jeden z nich četl slovo rating jako „ratynk“ (ještě že neřekl „raťink“); jiný si zas dobře poradil s těžkým výrazem selfmademani (který je přece už po celé generace běžnou součástí češtiny!) a řekl prostě řekl „selfmademani“, jak viděl napsáno na papíru...

A pro mě jako pro křesťana bylo velice smutné zatažení Písma svatého do celé parlamentní frašky. Bibli přinesl a opozici doporučil Jan Gazdík (STAN). David Rath (ČSSD) s ironickým úsměškem četl a na vládní koalici vztáhl úryvek ze Zjevení svatého apoštola Jana. Také šéf poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik vysvětlil smysl obstrukce biblicky, a to slovem, které, což Kováčik jako správný písmař samozřejmě věděl a sněmovně nezatajil, Bible jen „převzala ze staré Arábie“. Citované slovo zní: „Kdo nechce slyšet, ať cítí.“ Pavel Kováčik se předvedl jako přece jen správný komunista, i když citoval Bibli: nevím, zda ve „staré Arábii“, ale v Písmu svatém Kováčikem citovaná slova vůbec nejsou...