Budu upřímný: pokaždé, když jsem v televizním zpravodajství sledoval povodňové záběry z Thajska, mou hříšnou myslí nejdřív proběhl radostný pocit, že TENTOKRÁT TO NENÍ U NÁS... A teprv pak jsem se pokaždé v duchu napomenul – a nějak se přiměl, abych uznal, že nebeský Otec má rád i ty protivné Thajce, co svojí sexuální (ne)morálkou kazí celou Evropu (ale ano, ještě je co kazit – pořád na tom NEJSME tak zle jako Thajsko!) a že i Thajce Bůh chce zachránit a spasit.

Ale to je všechno ošklivé, pochopitelné, normální nebo radostné. Takže o tom teď psát nechci.

Psát chci o globalizaci, jak ostatně víte už z perexu.

Jistě jste to už slyšeli nebo četli: ta voda pod thajskými palmami asi přímo ovlivní i letošní české Vánoce; za okénky českých chalup se pod rozzářenými jehličnany zachmuří asi tvář některých dárců, když budou sledovat své bližní, jak rozbalují jejich prodražené dárky: zejména těch, kteří nechají nákup notebooků či videorekordérů na poslední chvíli... Je to tak jako vždycky: netušili jsme, že třetina CELOSVĚTOVÉ produkce pevných disků pochází z Thajského království, dokud nás na to neupozornila právě povodeň. A trh funguje (vcelku řečeno: díky Bohu, i když jednotlivě to člověka leckdy kousne): jakmile vypadne třetina produkce, nemůže cena nejít nahoru. ************A trh funguje: výroba se postupně obnoví, rána se zacelí, někde se možná díky rychlejší reakci prosadí jiní výrobci a cena se vrátí zhruba tam, kde byla, a bude sledovat své vývojové křivky, které platily před katastrofou; což v případě elektronických komponent znamená dlouhodobé zlevňování. Stejně to bylo po havárii v japonské Fukušimě, kdy se zvýšila cena paměťových čipů o pětinu – a té pak půl roku trvalo, než se vrátila zase zpět. Jistě, Fukušima, to je dobrý příklad: zamoření oblastí kolem poškozené jaderné elektrárny změnilo trh se zeleninou v Japonsku, snížilo, kvůli výpadku Toyoty, nezaměstnanost v okolí automobilek v USA, na měsíce rozkymácelo CELOSVĚTOVÝ trh s paměťovými čipy a na desetiletí kvůli strachu Němců z jádra zvýšilo cenu elektrické energie ve střední Evropě...

„Co říkáš na globalizaci?“ zeptal se mě jeden můj přítel, vcelku, řekl bych, vzdělaný pán. No co mám říkat, pomyslel jsem si, co mám říkat? Prostě je to skutečnost. „Já jsem proti!“ vyhrkl můj známý.

Tím mě šokoval, jako už dlouho ne!

„Máš nějakou alternativu? A co to je? Konec rozvoje? Zákaz elektronického průmyslu?“ skoro jsem na svého kamaráda křičel.

Může to být nepříjemný pocit, když se planeta, která našim předkům připadala nepředstavitelně velká (ještě před sto padesáti lety si většina obyvatel světa myslela, že na severním a jižním pólu je teplota tak extrémně nízká, že tam lidská noha NIKDY NEVSTOUPÍ), tak náhle změnila v člun, jehož všechny pohyby všichni vnímáme – ale je to tak.

Globalizace je skutečnost. A v zásadě ne úplně nová, už jsme tu přece měli v minulosti říše, nad nimiž DOSLOVA slunce nezapadalo. Svět prostě JE jenom jeden a všichni JSME na jedné lodi, v jednom člunu – a pro tebe jako pro katolíka, řekl jsem svému kamarádovi, by to mělo být o to samozřejmější, že Církev nejen hlásala jednotu spásy pro všechny, ale i žila a rozhodovala se v globálním rozměru už od Magalhaesova obeplutí zeměkoule v 16. století... Nová je jenom těsnost vzájemného kontaktu, to, že země je opravdu jediná globální vesnice, kde vyplavení kovárny na jednom konci pocítí všichni vesničané. Ale spíš než vesnice je to (zatím?) jakýsi globální kraj anebo okres: něco kupujeme v obecním měřítku jak Japonci čerstvou zeleninu, něco se týká i osady za rybníkem jako výroba automobilů, něco je poznat všude jako paměťové čipy či pevné disky a něco – ne, německé rozhodnutí o zrušení jaderné energetiky raději k ničemu přirovnávat nebudu...

Bojovat proti globalizaci je stejně pošetilé, jako když se v 19. století některá města bránila zavedení železnice: výstavbě železniční sítě stejně nezabránila, a pokud prosadila, že trasa dráhy povede jinudy, jen tím zarazila vlastní rozvoj – a větší nezaměstnanost je tam leckde dodnes...

Když dovolíte, skončil bych tím, co si myslím, i když je to pro někoho velmi kontroverzní.

I současná GLOBALIZACE JE BOŽÍ DAR.

A Pán Bůh ví, proč nám jej dává.