Zelení nejsou zelení
Malý test: víte který poslanecký klub Evropského parlamentu v nedávných volbách nestál o nové členy (případné) z České republiky?
Byla to evropská frakce Zelených, jejíž předseda Cohn-Bendit výslovně odmítl podpořit evropskou volební kampaň českých Zelených a veřejně kritizoval nedemokratické praktiky ve vnitrostranickém životě Beránkovy a Patočkovy partaje.
Tedy - pokud vám tímto sdělením neříkám nic nového, tak se velice divím. Média tuto kuriozitu prakticky ignorovala. Víte-li o ní, jste pravěpodobně (obzvláště dobře informovaným) členem Zelených. Představme si zato, co by se rozpoutalo, kdyby se podobně distancovala kupříkladu Evropská strana lidová od českých lidovců! Pane jo, komentátoři zprava zleva by si na klávesnicích svých počítačů rozmlátili prsty na placky! A totéž platí pro socialisty, liberály či kteroukoliv jinou stranu, kterou by nepodpořili jejich evropští souvěrci. Avšak nad Zelenými je rozprostřen jakýsi zvláštní, krajně prapodivný informační deštník. Téměř nic se nedostane do médií z toho, co by jim mohlo sloužit k necti a připravit je o něco z jejich (začasté nadprůměrně upřímného) (a leckdy nadmíru naivního) voličstva. Skandální sjezd Zelených v Táboře, na němž žurnalisté nebyli vítáni a kde tandem Beránek - Patočka vyhubil stoupence jiné než vlastní politiky s razancí srovnatelnou jen s vervou, s níž čerstvě objevený penicilín hubil nic netušící baktérie. Hrr na ně, do zbraně, nikoho neživte! A zase: dovedete si představit ty rozvinuté prapory mediálních bojovníků všech tvarů a barev, kdyby dejme tomu takto vyřadil ze hry své odpůrce pan Kalousek (ne že bych byl jeho stoupencem) uvnitř lidové strany? Ale Jakub Patočka se těší zvláštní mediální beztrestnosti. Já nevím, opravdu si snad někdo myslí, že zamlčováním skandálů Jakuba Patočky přispěje ke zlepšení životního prostředí v Česku??
Volební kampaň Zelených byla snad vůbec nejagresivnější a jedna z nejdemagogičtějších, a to že musela v této soutěži obstát ve velice silné konkurenci! Zelení si nedělali vůbec žádné zábrany. Například heslo: ZELENÍ DO EVROPY, KONEC KORUPCE. Věř tomu, kdo můžeš. Tisíce svých samolepek lepili Zelení, zcela bez zřetele na životní prostředí a na cizí majetek, na všechno, co se dost rychle nepohybovalo, a když byli uvnitř, jako třeba v autobudech a tramvajích, tak i na to, co se pohybovalo. Jako jediní také sáhli k plakátování portrétů svých politických odpůrců v dehonestujícím kontextu, což se všeobecně považuje za neetické. A tak jsme mohli vidět "registrované partnerství" Klause s Grebeníčkem či zase Grebeníčka, Ransdrofa a Remka, kterak letí na Mars, zatímco Zelení do Evropy. - Jistě, bylo by sympatické, když někdo jasně odmítá komunismus anebo Vladimíra Železného, ale jen kdyby metody a mravní charakter vůdců české strany Zelených byly alespoň o fous o dva lepší.
Tomu tak ale není, domnívám se shodně s Cohnem-Benditem (a že se s ním jinak často neshodnu!).
Kdo například ví, že svou kampaň proti elektrárně v Temelíně si naši Zelení nechali zaplatit ze zahraničí! Sami to pochopitelně nepřiznali - a média o tom mlčela, v tomto případě jako hrob...
Zelení s volebním úspěchem v evropských volbách nepočítali. V tom byli realističtí.
Ale i když se do Evropského parlamentu nedostali, stranickou kasu jim volby naplnily docela slušně - tak se můžem těšit na další všespasitelná hesla a demagogické, ani ne příliš ekologické iniciativy.
Také bych řekl heslo: Nevolte Zelené! Nejsou zelení, spíš trochu hnědí.
František Schildberger