Přesvědčení, že poslanci a ministři mají příliš velké platy, je jedním z kritérií, podle kterých si testuji inteligenci lidí, s nimiž je mi se setkávat; faktem totiž je, že platy poslanců a ministrů vzhledem k velkosti jejich zodpovědnosti příliš veliké nejsou: to, co jim přímo přistane na účtu, není hlavní důvod, proč je výhodné býti ministrem či poslancem (že tato skutečnost, i když se o tom příliš nehovoří, je vlastně prokorupční, je podle mě nesporné). Zatímco příjmy poslanců a ministrů se zveřejňují a jsou předmětem různých diskusí, platy úřednického personálu jsou neveřejné; a není ani výjimkou, že náměstek ministra má větší plat než ministr. V poslední době se u nás vytváří vrstva úředníků a poradců, jejichž mzdy a odměny jsou obzvlášť vysoké, v dnešní době všeobecného šetření až pohoršlivě. Ministerstva a další ústřední úřady zveřejňují údaje o platech jednotlivých zaměstnanců pouze v takzvané anonymizované podobě – takže se dozvíme, třeba, že kdosi měl plat 596 tisíc korun plus 366 tisíc odměn, ale nedovíme se, kdo – a tím pádem ani za co...

Včerejší den (8. 12. 2011), pro nás katolíky mimořádně sváteční, byl normálním pracovním dnem i v Poslanecké sněmovně. Dopolední projednávání písemných interpelací na ministry se z velké části věnovalo právě svrchu zmíněné problematice; poslanec ČSSD Jeroným Tejc interpeloval celou dlouhou řádku ministrů a chtěl projednat jejich odpovědi – ale všechny tyto návrhy zase stáhl, protože ministři ve sněmovně nebyli (věnovali se buď návštěvě ruského prezidenta Medveděva, nebo obhajování zákonů v paralelně zasedajícím Senátu).

Písemným interpelacím tak včera dominovala dlouhá urputná polemika mezi poslancem ČSSD Davidem Rathem a předsedou vlády Petrem Nečasem ve věci příjmů vrchní ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové (čti: Naďové – jméno je to maďarské a znamená Veliký). Debata to byla skoro hodinová – a mimořádně hnusná. Je třeba říct, že premiér Petr Nečas v ní zvítězil; ovšem bylo to vítězství nikoli K. O., nýbrž na body: šéf vlády prokázal větší vytrvalost, větší agresivitu a schopnost snášet údery a nesvalit se pod nimi na zem. Pokud si snad někdo ještě myslí, že premiér Nečas je v jádru slušný člověk – a David Rath sice velmi chytrý, ale mimořádně agresivní hulvát, tak pravdivá je pouze druhá půlka tohoto tvrzení.

Premiér Petr Nečas se při obhajobě tajnosti platu své nejbližší spolupracovnice neštítil žádného prostředku: chtít vědět, kolik si – z veřejných prostředků, ne třeba ze své podnikatelské aktivity – vydělává vysoká státní úřednice, je podle premiéra „mimořádně nízké a lidsky zbabělé“; navíc „sexistické“ – jelikož jde o ženu. Je to „velmi laciné“ – je to „útok na člověka, který se nemůže bránit“...

David Rath přitom předsedu vlády ve věci platu vedoucí premiérova kabinetu interpeloval už 15. 6. 2011 – a Petr Nečas, který je ze zákona povinen na interpelaci odpovědět do měsíce, mu v zákonné lhůtě neodpověděl. Taktika mrtvého brouka ovšem nebyla v případě Davida Ratha příliš inteligentní – vedla jen k urgencím a k tomu, že premiér nakonec přece odpověděl a za prodlení se musel omluvit; ovšem ve své odpovědi neřekl tak jako tak stejně nic. Zákon o ochraně osobních údajů mu to prý zabraňuje; se zveřejněním svého platu by musela souhlasit paní Nagyová – a ta nesouhlasí.

Při projednávání ve sněmovně premiér zopakoval totéž, jen agresivněji a doplnil to různými útoky: vytkl, například, Davidu Rathovi, že je současně hejtman i poslanec, a tomu on, premiér, prý říká „hejnec“. (A David Rath replikoval, že Nečas je potom, jakožto premiér a poslanec, zase „prempos“ – prostě úroveň jak mezi kluky na plácku.) Nečas prokázal také lepší schopnost ve skákání z větve na větev pralesem úředních pravomocí. Předseda vlády „nemá informace“, jak řekl. Vše na Úřadu vlády, včetně mzdových výměrů, totiž určuje vedoucí Úřadu vlády, a tohoto úředníka nejmenuje premiér, nýbrž vláda... Je vůbec s podivem, že premiéra takto mocný muž vůbec pustí do budovy.

David Rath jistě není snadný a příjemný diskusní partner: vyzval premiéra laskavě, aby „se vzmužil“, aby „byl férový“, aby se „neschovával ani za sukně paní Nagyové, ani za záda vedoucího Úřadu vlády“, a nabádal jej, aby si zachoval důstojnost... Jistě, v tomto případě měl David Rath zcela určitě pravdu: bylo by normální, aby se veřejnost dozvěděla, co se děje s jejími penězi, a les kompetencí na tom nic nemění...

Ve chvíli, kdy se zdálo, že David Rath vítězí, vyrazil zkušený boxer Nečas na tělo: připomněl, že když byl David Rath ministrem financí, taky vyplatil svým spolupracovníkům půlmilionové odměny a také nezveřejnil, kolik a komu; a že jako hejtman Středočeského kraje rovněž nezveřejňuje příjmy svých spolupracovníků, zkrátka že „káže vodu – a pije ne víno, ale to je velmi koncentrovaná kořalka“.

David Rath sice nezmlkl, ale očividně zvadl: když chce někdo bojovat za správnou věc, neměl by mít sám celou horu másla na hlavě.

No nic. Život půjde dál. Jana Nagyová, ta dáma s tizianově nabarvenými vlasy, která Petra Nečase doprovází už z jeho předchozího vládního působení, tato čerstvá magistra oboru komunikace z velmi prestižní a světově uznávané žižkovské Univerzity Jana Amose Komenského, bude dál dělat svou práci a povede klíčová jednání, jako například při taktéž neveřejném víkendovém výletu s Vítem Bártou do Benátek, když se zdálo, že se zhroutí vláda – bude za to brát své peníze. A nikomu z nás není nic po tom, kolik.