Bůh nás povolává do života.
Některé jako by pečlivě vybíral,
u jiných jako by volbu odbyl
a u dalších
jako by nechal vybírat
někoho úplně jiného…

Ať se cítíme být
příslušníky kterékoli skupiny,
máme tak jako tak
překvapivě stejnou šanci
na vítězství.

Naše vnímání světa i sebe,
úvahy, touhy či názory
se s těmi Božími,
myslím,
zcela míjí.

Jejich potkávání
je dostaveníčkem mimoběžek
v nekonečnosti
vesmíru.

Ale nebyl by to Bůh-Láska,
kdyby se ta jeho
v bezhraničnu
zcela nedeskriptivně
neotočila.

Při zpáteční cestě
zcela pohltí tu naši,
a tak se v celém stvoření,
ať si myslíme cokoli,
stáváme součástí
Jeho samého.

Je to On,
který nás s velikou něhou a pečlivostí
navléká
jako různobarevné korálky
na šňůrku
náhrdelníku.

A my smíme doufat,
že na konci časů
s ní ve spravedlivém hněvu
nemrští do nikam,
ale při konečném vítězství
se budeme blyštět
neobyčejnou krásou
na Jeho hrudi.