Je to jistě historický okamžik, a když kvůli ničemu, tak kvůli němu vejde Nečasova vláda do dějin: na svém dnešním (11. 1. 2012) zasedání schválila návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, tedy restituce církevního majetku. A to všemi hlasy, když pro hlasovali i všichni ministři za Věci veřejné. Pokud bude koalice dál takto jednotná, je parlamentní schválení zákona jednoznačné. Podle slov premiéra Petra Nečase na tiskové konferenci po zasedání vlády je důležitý výsledek, nikoli cesta němu, „a to i přesto, že vyhřezly někomu emoce při jednání“.

Bártův politický podnikatelský projekt však přesto nevyšel naprázdno: získal řadu propagandistických bodů, když ve všech možných médiích jsou nyní Věci veřejné prezentovány jako strana, která bojovala a vybojovala, že církevní restituce nebudou vypláceny na úkor sociálních dávek a rozvojových projektů, tedy nikoli na úkor občanů – stačí, aby to představitelé Věcí veřejných párkrát hlasitě zopakovali a média (ať už si o tom myslí cokoli) to prostě musejí ve svém zpravodajství citovat...

Podle slov předsedy Věcí veřejných Radka Johna na dnešní dopolední tiskové konferenci (se kterou spěchal ještě před tiskovou konferencí vlády) se prostředky na restituce získají „úsporami ve státním rozpočtu a omezením byrokracie, nikoli škrtáním v rozpočtech jednotlivých rezortů nebo dokonce na sociálních investicích“ – je to věta zcela nesmyslná: je možné omezit byrokracii, aniž by se cokoli škrtlo v rozpočtu nějakého rezortu? A jak vůbec uspořit něco ve státním rozpočtu, ale neuspořit přitom nic z rozpočtů ministerstev? Restituční výplata tak prý podle slov Radka Johna nepůjde na úkor občanů, ale peníze se prý najdou jinde. Kde? Snad mezi Vietnamci, kteří nejsou českými občany? Je šílené, jak velké nesmysly mohou v zemi, kde žijeme, zaznívat z úst tak čelného politika, jakým je předseda vládní strany.

A další perla páně Johnova: právě Věci veřejné si prý vymohly na premiérovi slib, že převod majetku „bude zcela transparentní, že nedojde k výprodeji církevního majetku a ve výsledku to nedopadne stejně jako v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku a ve Slovinsku“. Co tak strašného se stalo ve všech těchto zemích? Přiznávám dobrovolně, že nemám tušení! A co znamenají Johnova slova o výprodeji církevního majetku? Znamená to snad, že církve sice získají zpátky část svého majetku, ale ne už plné dispoziční právo k nakládání s ním? To jistě ne. Jen tak, jen se tak žvaní...