Touha označit si teritorium je možná atavismus, který jsme převzali od psů během dlouhého soužití s jejich druhem. Nutkání zanechat svou značku, kde se dá, či podepisovat se na kdejaký kus papíru je vlastní lidem prostým i vzdělaným. Autoři knih podepisují svá díla, celebrity se podepisují do deníčku jurodivým fanouškům, zamilované dvojice ryjí srdce do libovolného materiálu, vandalové zanechávají svůj podpis na veřejných záchodcích a intelektuálové podepisují petice.

Podpis petice je značka, kterou signatář dává najevo, že má k tématu co říci.

Posledním takovým počinem se stala petice „Nevylučujme se z Evropy“, kterou, jak hlásají palcové titulky první strany novin, podepsalo 300 osobností.
Co výzva „Nevylučujme se z Evropy“ praví?
Za prvé, že nepřistoupení ke smlouvě o fiskální zodpovědnosti nás vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace, což nás může zanechat v mocenském vakuu.
Dále že by nás smlouva k ničemu nezavazovala, dokud bychom nepřijali euro.
Dále, že neprojevujeme dostatek solidarity, jedná se o „politické záškodnictví“.
Dále, že udržování rozpočtové kázně naše vláda chce, tak proč ho odmítat na evropské úrovni?

Co se týče hlavního proudu evropské integrace, tím eurozóna, domnívám se, není. Hlavním proudem evropské integrace je, jak pevně doufám, Evropská unie, kam si volíme své poslance do europarlamentu a posíláme peníze a odkud nám europoslanci vrací množství předpisů a o trochu více peněz. Nemyslím, že by hlavním proudem evropské integrace měla být společná měnová politika, která se tvoří v kuloárech, z nichž vychází vždy jediné možné řešení a příkaz „schválit“.
Co se týče mocenského vakua, jsme členy NATO, Evropské unie, náležíme do Schengenského prostoru, jsme součástí evropského volného trhu a žádné mocenské vakuum nám nehrozí. Nehrozí ostatně ani ostatním 10 zemím, které nejsou členy eurozóny, nehrozí ani Islandu, Lichtenštejnsku či Norsku, které jsou pouze členy evropského hospodářského prostoru, ani Švýcarsku, které je už zcela na okraji evropské integrace (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Supranational_European_Bodies.png ).

Co se týče druhého argumentu, je s podivem, že se nikdo ze signatářů petice nepozastavuje nad faktem, že smlouvu potřebnou pro 17 členů eurozóny má podepsat všech 27 členů Evropské unie, tedy i těch zemí, které eurem neplatí. Pokud členové eurozóny chtějí sladit svou fiskální politiku, je to jistě možné a vhodné, proč ale k témuž nutí jiné státy? Pravidla omezovat zadlužení jsou v principu rozumná, nicméně podstatná jsou pouze pro členy eurozóny, kde příliš velké dluhy jednoho státu mohou působit problémy ostatním, jak se ukazuje v případě Řecka. Pro země mimo eurozónu jsou tato pravidla vhodná, nikoliv však nutná. Pokud byl v posledních dvou měsících vyvíjen tak enormní tlak na to, aby smlouvu schválily i státy stojící mimo eurozónu, muselo to mít nějaký důvod. Místo toho, aby si dohodu rychle a snadno schválilo 17 států eurozóny, neváhali ji evropští státníci oddalovat a zdržovat jen proto, aby ji podepsalo co nejvíce zemí. Vysvětlením, které nabídl premiér Nečas a které lze považovat za pravdivé, je, že smlouva měla i jiné cíle – měla se stát (mimo jiné) budoucí platformou pro sbližování daní, to jest daňovou unifikaci (tento proces je znám rovněž pod politicky korektním názvem daňová harmonizace).

Třetí argument, že nepodepsání smlouvy znamená nedostatek solidarity, představuje skutečnou intelektuální výzvu. Pokud vezmeme tvrzení autorů petice, že podepsání smlouvy znamená zařazení se do hlavního proudu evropské integrace a zároveň že podepsání smlouvy znamená vyjádření solidarity, pak to znamená, že zařazení do hlavního proudu evropské integrace znamená vyjádření solidarity. Pozoruhodné!
Co se týče pojmu „politické záškodnictví“, propadl do petice z jiné epochy a nemá cenu se k němu vyjadřovat.

Čtvrtý argument hovoří o tom, že vláda tato pravidla chce, a tedy se k nim může přihlásit na evropské úrovni, je poměrně přesvědčivě vyvracen premiérem Nečasem, který říká, že podle smlouvy bychom se nemohli aktivně účastnit na všech eurosummitech, kde by se projednával další postup zemí eurozóny. Pravidla zde vzniklá bychom tedy nemohli rovnoprávně ovlivnit. Smlouva pro nás prostě není výhodná. Tuto námitku se zatím nikdo nenamáhal vyvrátit.

Kolem smlouvy o rozpočtové odpovědnosti je příliš mnoho emocí a příliš málo argumentů. Petice „Nevylučujme se z Evropy“, další z podpisových patníků našich osobností, je toho dokladem.

Plný text petice na  http://www.anoproevropu.cz/download/Evropa.pdf