Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy Josefa Dobeše, jímž v rozporu s doporučením Akreditační komise České republiky (AK) prodloužil platnost akreditace Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni o čtyři roky, je z rodu neuvěřitelných událostí. Bere to člověku dech: vysoký státní úředník porušuje zákonnou normu, nad jejímž dodržováním má pozorně bdít… Nerespektuje ustanovení, které je zatím ještě stále platné a které určuje, že AK po prozkoumání předložených materiálů a po poznání všech souvisejících okolností navrhne udělení nebo neudělení akreditace studijního programu. Kdokoli si může o tomto postupu akreditací myslet cokoli, ale faktem je, že právě tento postup je podle zákona platný.
Právnická fakulta ZU v Plzni byla podle těchto platných postupů shledána neschopnou zajistit svým studentům dostatečně kvalitní vzdělání. Stalo se tak na základě řady zkoumání, opakovaných zjištění nedostatků a skandálních poměrů (opsané diplomové práce, bleskové studium prominentů, „prodej“ diplomů a jiné), lhůt k nápravě, kterou se ovšem ani po hodně dlouhé době nepodařilo zjednat.
Ministr Josef Dobeš se rozhodl, že návrh AK nebude respektovat – aniž provedl přezkoumání tohoto návrhu, aniž uvedl jediný přesvědčivý argument proti němu. Jeho stanovisko je svévolné a krajně neodpovědné. Kdo ještě bude brát proces akreditace vážně? Ministrovým činem se AK proměnila ve sbor tlachalů, kteří ve svém volném čase a z nedostatku jiných zájmů „kafrají“ do činnosti vysokých škol. Dobešovo jednání lze vnímat jen jako projev jeho mocenských ambicí, které již dávno opustily akceptovatelnou hranici a nyní vrcholí tímto nekvalifikovaným a skandálním rozhodnutím. Nezákonné jednání nelze přece motivovat a omlouvat tím, že jde o snahu zachránit nevinné, v tomto případě studenty Právnické fakulty ZU! Stát a Dobeš jako nejvyšší státní úředník v daném resortu jsou povinni hledat jiné cesty, jak těmto lidem pomoci. Pokud má být označen viník celé této neblahé záležitosti, rozhodně jím není AK, ale ti, kdo měli konat a zjednat nápravu, ale nečinili tak.
V letech 2002 – 2008 jsem se coby místopředseda České konference rektorů účastnil pravidelně jednání AK. Při této příležitosti jsem měl možnost seznámit se poměrně podrobně s její činností, s celým průběhem akreditačního řízení. Byl jsem také členem mezinárodního panelu, který v letech 2009 až 2010 hodnotil podle pravidel evropské agentury pro hodnocení kvality (ENQA) činnost AK. Na základě svých zkušeností mohu konstatovat, že práce AK byla po celou tuto dobu seriózní, odpovědná, přísná a náročná, a to nejen v požadavcích na žadatele, ale i na vlastní práci. Tato činnost byla ve vědomém souladu s posláním, které Akreditační komisi vymezuje zákon, a její posuzování a hodnocení studijních programů vycházelo vždy z kvalifikovaných odborných stanovisek.
V letech totality jsme zažili ideologicky motivovanou zvůli komunistických potentátů, ústředních výborů a bůhvíjakých dalších orgánů. Budeme si snad teď, v době demokracie, muset zvykat na osobní zvůli jedinců s mocenskými choutkami či komplexy? Dobešových podivností je už slušná řada – dosud nevysvětlené okolnosti a souvislosti kolem čerpání evropských fondů, neschopnost vést jakoukoli rozumnou diskusi s reprezentacemi vysokých škol, tvrdošíjná snaha prosadit velmi sporný věcný záměr nového vysokoškolského zákona…
To vyvolalo mimo jiné studentský Týden neklidu na vysokých školách. V pátek 9. března si Dobeš se studenty užil naopak chvilky pohody – totiž s těmi plzeňskými studenty, jimž údajně pomohl svým rozhodnutím o prodloužení akreditace plzeňských práv. Kéž titíž studenti nelitují za pár měsíců či roků, jak velmi je toto rozhodnutí poškodilo! Že poškodilo a zase o kus zaneřádilo veřejný prostor české politiky a našeho občanského života, o tom, žel, nemůže být sporu.
Autor je prorektor a bývalý rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.