Duchovní smysl postu spočívá v tom, že člověk posílí svůj duchovní život jednáním, které bezprostředně zapůsobí na jeho tělesný život. Základem postu je myšlenka, že každé lidské jednání je schopné zasáhnout všechny vrstvy lidského bytí a dosahuje tak celého člověka (i když ne zcela). Zprávy o postu nalézáme u všech kulturních národů minulosti; kněžští léčitelé chápali půst vždy jako záležitost náboženskou. I ve všech velkých náboženstvích patřil půst ke zvyklostem duchovního života.

Nová doba s jejím chybným pojetím oddělujícím v člověku tělesné od duševního vedla k tomu, že od poloviny 19. století půst zmizel z lékařské praxe, a také katoličtí křesťané se postili stále méně. Do medicíny se půst vrátil ve 20. létech 20. století.

Fyziologické důsledky postu jsou tyto: odvodnění organismu, odbourávání tuku, vylučování odpadních látek látkové výměny kůží a sliznicemi, pravděpodobně i odbourávání méně hodnotných a regenerace plnohodnotných buněk v organismu, pokles krevního tlaku, snížení tepové frekvence, odlehčení trávicího traktu a krevního oběhu a posílení bráničního dýchání. Žlázy s vnitřní sekrecí s výjimkou nadledvinek pracují při půstu omezeně. Půst silně zasahuje řídící funkce mozku. Odnímání potravy proměňuje celkové nastavení těla, vztah mezi mozkem a hypofýzou se změní už pouhým rozhodnutím postit se.

Působení postu v náboženské a duchovní rovině:
– řád: člověk žije svoji přirozenost v pravdě; osvobozuje se od pudovosti – bezprostředně od pudu přijímání potravy, zprostředkovaně od pudu rozmnožovacího;
– kázeň a sebevýchova: překonávání rozporu mezi duší a tělem tím, že člověk zažívá svoji celistvost jako jednotu duše a těla.
Důsledkem je oživení smyslu pro nadpřirozenou skutečnost; který patří k přirozenosti člověka, a tím i větší otevřenost k víře, že Slovo se stalo tělem (srov. Jan 1, 14) – a životu v duchu.

Úkolem církve zůstává, aby učila půst jako prostředek duchovního života, aby požadovala konkrétní postní kroky omezením kouření a pití alkoholu a rozvinula moderní nauku o postu pro lidi tělesně a duševně pracující.