Zcela ve stínu současné bláznivé vládní krize zůstala návštěva německé kancléřky Angely Merkelové v Praze a její jednání s českým premiérem Petrem Nečasem. Sledoval jsem v České televizi setkání obou politiků se studenty pražských vysokých škol v auditoriu maximu Právnické fakulty Karlovy univerzity.

 

 

KDE SE VZAL FIŠTEJN?

 

Co mě hned z kraje zaujalo, byla přítomnost Jefima Fištejna – Česko je skutečně zemí prapodivných souvislostí a vztahů: proč musel setkání německé kancléřky a českého premiéra se studenty moderovat (se svojí nepružnou češtinou) právě tento novinář, v Praze žijící americký občan moskevského původu – jako by toho nebyl schopen nikdo z akademické obce? S Fištejnem jsem se poprvé setkal v jedné diskusi televizního Studia Netopýr, kam jsme oba byli pozváni a kde Fištejn rázně odmítal jakoukoli kritiku tehdy zbrusu nové Klausovy – Zemanovy opoziční smlouvy...

 

JEDINÝ RUŠIVÝ MOMENT

 

Ale zpět k Angele Merkelové. Avizované „přímé dotazy studentů na jednu z nejmocnějších žen světa“ (jak pravil Fištejn) se sice konaly, ale tuto šanci dostal nakonec jen jeden starší právník zastupující společnost Všehrd (a ten si ve svém dotazu spletl rozpočet Evropské unie a celkový hrubý produkt zemí Evropské unie, na což jej kancléřka ve své odpovědi decentně upozornila), čtyři studenti – a pak ještě jedna studentka, prý proto (jak pravil Jefim Fištejn), aby se dostalo taky na „slabší pohlaví“ – to byla jistě tváří v tvář paní Merkelové velmi šaramantní formulace a z auditoria se také ozval pískot a smích. Ale to byl jediný rušivý moment.

 

DOJEM NEPEVNOSTI

Teprve když jsem slyšel Angelu Merkelovou a Petra Nečase hovořit, veřejně, na stejném shromáždění, od jednoho stolu o Evropské unii, uvědomil jsem si, že současný model evropské integrace je mrtvý. To, čeho jsme v současné době svědky, je jenom agónie, která ještě může trvat dlouho (jako už v dějinách trvají agónie velkých říší), ale nakonec se taková integrace rozpadne. Každý z účastníků ji vnímá zcela jinak.

 

NEČASŮV „SLADKÝ JED“

 

Nebyla to zástupkyně čistého plátce Německa, kdo zpochybnil evropské fondy soudržnosti, nýbrž její hostitel: nebude asi náhoda, že právě Řecko, Irsko a Portugalsko nám byly kladeny za vzor v čerpání těchto peněz; ty tak působí jako „sladký jed“, protože učí chudší země žít nad možnosti toho, co si samy vydělají...

 

MERKELOVÁ A NEČAS – TO JSOU DVA SVĚTY

 

Pro českého premiéra je problém Evropské unie problém vztahu malé země a velkého celku, pro Angelu Merkelovou je problém Evropské unie problém vztahu velkého celku a celého světa; jako by u jednoho stolu co by dva rovnocenní, ale jen formálně rovnocenní partneři seděli nějaký, třeba karlovarský, krajský hejtman a prezident republiky: hejtman by řešil přísun peněz z centra do kraje, prezident vztahy státu a celého světa... V Evropské unii jsme malý region, který bojuje o to, aby přežila jeho samostatná identita, zatímco německá kancléřka se snaží, aby byl celek jménem Evropská unie co nejjednotnější a tak lépe čelil výzvám světa, v němž tvoří už jenom 8 % obyvatelstva a 20 % produktu, jak připomněla, a tento podíl se bude dále zmenšovat, jak dodala. Je třeba mít nástroj, jak prosadit „evropské hodnoty“, zejména „prostor svobody“. Zkrátka: my se bojíme, abychom se neztratili jako česká kostka cukru v německém šálku čaje, a Angela Merkelová se bojí, abychom se nerozpustili jako evropská kostka cukru v globalizačním šálku čaje... Petr Nečas chce posílit pravomoci Evropské rady (rada šéfů vlád evropských zemí), protože mu dává větší vliv, Angela Merkelová chce posílit evropskou komisi (radu nejvyšších bruselských úředníků), protože tento orgán nejen silou své moci vždycky ovládne a zvládne – a v podstatě ji spolu s Francií zvnějšku řídí... (Jen Velká Británie jí za současné Cameronovy vlády činí reálné potíže.) „Evropská komise je něco jako budoucí evropská vláda,“ řekla na pražské Právnické fakultě Angela Merkelová – a to už teď, v dubnu 2012...

 

DISKUTOVAT O TOMTÉŽ

 

Když si dnes někdo vezme do ruky noviny z různých evropských zemí, vidí, že se v nich řeší na prvních stranách národní témata – ale je třeba, řekla německá kancléřka v Praze, aby se v Evropě ve všech zemích a ve stejnou chvíli diskutovalo o tomtéž; je přitom nasnadě, ale na to šéfka německé vlády, zdá se, nehledí, že takových celoevropských témat se asi jen málo urodí v Praze, v Sofii anebo třeba v Tallinnu... Petr Nečas řekl, že neexistuje evropský démos (aby se vyhnul za komunismu zprofanovanému slovíčku lid) – a Angela Merkelová řekla, že tento lid „krok za krokem“ vznikne... „Evropská politika se stále více stává vnitřní politikou,“ řekla kancléřka. Byla to sice kancléřka, kdo zmínil princip subsidiarity (který podle ní „i nadále zůstane určujícím principem Evropské unie“) – ale bylo to zcela nevěrohodné, jelikož současně a téměř jedním dechem řekla ,že do Bruselu se musí předávat stále více kompetencí...

 

OVŠEM: KANCLÉŘČINY LIMITY INTEGRACE

 

Ovšem pozor! Pokud by se v Bruselu vytvářela nějaká moc nepodřízená velkým národním vládám – anebo dokonce stojící nad nimi – tak takovému vývoji je třeba v zárodku zabránit, takovou evropskou integraci nechceme, řekla Angela Merkelová – ovšem ne doslova. „Musíme zajistit,“ řekla – slyšíte: zajistit, „aby poslanci Evropského parlamentu nedělali nějakou imaginární evropskou politiku...“ – slyšíte: najednou je evropská politika imaginární! – „ale zastávali stejné zásady jako v národních a regionálních parlamentech...“ Čili: byli pod kontrolou.