Mimořádné volby nebudou. Odboráři si oddechli: demonstraci žádající odchod vlády nebudou muset rušit jen kvůli tomu, že by vláda odešla ještě před demonstrací v důsledku vnitřních sporů. Členové vlády za Věci veřejné si také oddechli: mohou vládnou dál a uskutečnit své dlouhodobé plány; vždyť vládnou rádi – a neposlušnost vůči grémiu své strany, které je vyzvalo k odstoupení, jim grémium nakonec tiše schválilo.
Tak kdo je vlastně vítěz – a kdo je poražený? Vítězem jsou restriktivní reformy, politika rozpočtové odpovědnosti, snižování výdajů a zvyšování daní, procento navíc k oběma sazbám daně z přidané hodnoty, zrušení zelené nafty, rušení úřadů. Věci veřejné, zastrašené tím, že ODS už je nachystaná na mimořádné volby a vydírání nezabralo, najednou říkají, že „v ekonomických věcech nebyl problém nikdy“.
Poraženým právě skončené vládní krize je v první řadě samozřejmě opozice: už se viděla ve vládních křeslech, vždyť všechny průzkumy jí dávají skutečně velký náskok voličské přízně; teď bude muset ještě bojovat a za dva roky, pokud vláda ty dlouhé dva roky vydrží, bude opozice už v méně výhodné konstelaci, protože reformy začnou fungovat a přinášet první plody.
Poraženým je také pozoruhodná postava jménem Tomáš Jarolím. Tvrdý rocker (skupina Motorband), majitel reklamní agentury (Rigpa), vysvěcený žalmista (pravoslavná církev), politik s jiskrou šílence v oku, Robespierre (jak ho označil ODS blízký komentátor Bohumil Pečinka); Vít Bárta ho udělal místopředsedou strany, ačkoli není ani poslanec, a používal ho jako klacek podávající trestní oznámení na ostatní členy koalice; Jarolím si byl tak jistý udělenými úkoly, že prohlásil, že pokud ministři za Věci veřejné neodstoupí, odejde on z funkce místopředsedy VV. Takže odešel.
Zajímavá je pozice TOP 09. Když vláda vydržela, má TOP 09 víc prostoru; kdyby vláda padla, vládla by TOP 09 dál, se sociálními demokraty; o tom není pochyb.
Bezradní novináři, když nevěděli, o čem za krize mluvit, opakovali a nafukovali druhou půli výroku Miroslava Kalouska, že předčasné volby sice nepřinesou této zemi nic dobrého, ale aspoň při nichž zmizí něco tak hnusného a slizkého, jako jsou Věci veřejné; novináři (i ti z nich, kteří jsou sami dostatečně hnusní a slizcí) se donekonečna dotazovali všech politiků z TOP 09, kteří jim přišli pod ruku, zda takový výrok přispěje ke stabilitě vlády... Samozřejmě, že ano! Představitelé VV jednak sami moc dobře vědí, jací jsou, jednak se jako zkažený pes chovají rozumně, jen když je někdo bije.
V lehce ambivalentní pozici je i Radek John; na jednu stranu jej v důsledku krize vyzývají významné části jeho strany, aby složil funkci předsedy – a on ji asi skutečně neobhájí, na druhé v krizi tak nějak vyzrál: nemyslím lidsky anebo politicky, myslím herecky; ten tam je roztomilý popleta, který v roli ministra vnitra jel a nevěděl, kam, a vrazil do něčeho, ale nechtěl říct, čeho; který hlásal odpolitizování ministerstva, čímž ale nemyslel ztrátu vlastního vlivu, protože on je přece Radek John, ne politik... Dnes nasadil masku moudrého, starostlivého téměř státníka; s novináři hovoří na chodbách – a ač je vždy na odchodu, odchod pokaždé o pár sekund odloží, aby odpověděl i na další otázku, která ještě zazní z houfce lehce dezorientovaných novinářů; tím zvyšuje svoji žádanost a vytváří dojem vstřícného člověka.