V pátečním hlasování získala v Poslanecké sněmovně již podruhé vláda „rozpočtové zodpovědnosti“ důvěru. Podpora 105 poslankyň a poslanců je relativně silná, v porovnání s většinou předchozích vlád, ale mnohem slabší než po volbách před necelými dvěma lety. Osud Řecka se stal mezitím každodenností, pokusy o jeho finanční záchranu nekonečným seriálem. S plynoucím časem přibývá argumentů proti politice škrtů a úspor. Diskuze se obohatila o nová pojmenování, například „tupé škrty“.

Kritici vlády nemají jednoznačné vyjádření pro svůj postoj založit prorůstová opatření na dalších dluzích. Doporučuji tedy doplnit politicko-žurnalistickou hantýrku o pojmenování tohoto postoje: „chytré dluhy“. Minulý víkend byli stoupenci „chytrých dluhů“ povzbuzeni skutečně masovou, i když ve skutečnosti ne stotisícovou demonstrací odborů a dalších organizací. Hlavním požadavkem byla demise vlády. Náš národ odjakživa trpí tím, že mu vládnou samí blbci, jak lze zaslechnout v každé hospodě.

Opozice nazývá druhou Nečasovou vládu vládou přeběhlíků. Přeběhlíky, kvůli kterým se hlasovalo o důvěře vlády, byla oslabená strana Věcí veřejných. Jenže ta přešla do opozice, na opoziční stranu. Nic jiného než vládu socialistů s komunisty nám totiž všichni ti, co prosazují předčasné volby, nenabízejí, žádné jiné řešení české politiky dosud nepředložili. Tak myslím, že ještě není kam spěchat. Komunisty u moci jsem zažil po většinu svého života.

A ještě si dobře pamatuji, jak to nakonec s žitím na dluh dopadlo. Už si ani nepřipomínáme, že v roce 1989 jsme doufali dohnat sousední Rakousko ekonomicky do dvaceti let. Dodnes se nám ale nepodařilo odstranit vnitřní zadlužení naší ekonomiky. Stačí se projet po D1, aby bylo na konkrétním příkladu zřejmé, co mám na mysli.

O dluhu morálním na duši národa darmo mluvit. Dnes jsme s řešením tohoto problému na samém počátku, asi jako v případě ekonomické transformace v roce 1991, kdy nastaly rozhodující kroky, liberalizace cen a počátky malé privatizace. Bohužel na rozdíl od tehdejšího reformního odhodlání se dnes zdá, že nejpravděpodobnějším řešením bude ustanovení kozla zahradníkem. Před dvaceti lety se to nazývalo vydat se třetí cestou. Jinou variantu stávající opozice a její vůdcové čerstvě posílení o Víta Bártu reálně ani nenabízejí.