1.

Úplatkářská aféra bývalého středočeského hejtmana a stále ještě poslance dospěla v těchto dnech do jakéhosi klidového bodu; stále ještě se o ní všude mluví, ale lidé už si zvykli, euforie pominula – a zatím se nic neděje. Další zásadní rozhodnutí, která jsou teď na řadě jak politicky, tak v trestním řízení, ještě nepadla... Tak nějak to všichni vstřebáváme... „Na úřadu zavládlo uvolnění, jako když odplyne černý mrak,“ vyjádřila se Dagmar Nohýnková, středočeská zastupitelka za ODS, vedoucí tamního kontrolního výboru. A že jako teprve teď snad začne kontrolovat, jelikož předtím, zákon – nezákon, nikdy nedostala všechny potřebné podklady...

„Tak první dva dny po zatčení Davida Ratha jsem byl v úžasné euforii,“ řekl mi jeden z mých přátel, „potom si člověk zvykne. A začne si klást otázky...“ To já jsem měl od začátku k euforii daleko. Podívejme se, říkal jsem si: KDYŽ SE CHCE, tak všechno i u nás v České republice MŮŽE FUNGOVAT jako v normálním státě: policie vyšetřuje, nevíme o žádném znechuceném vyšetřovateli, který by v souvislosti s případem odcházel od policie, nikdo ani netvrdí, že se nic nestalo, dokonce ani státní zastupitelství nezametá, nikdo se netváří, že trestný čin politika se vyřešil tím, že politik odešel ze své funkce, imunita ve stíhání nebrání, údaje z vyšetřování neunikají a zásahová skupina byla na místě v ten pravý okamžik, jako v detektivce a při domovní prohlídce nikdo neutekl na Seychely ani jinam... Nikdo mi nemůže tvrdit, že je to všechno jenom nějaká statistická náhoda... Jak říkám: když se chce, jde to. O to víc je člověku teskno a děsno, uvědomí-li si, jak to jindy nejde a nefunguje. A deprese ze života v této zemi je ještě hlubší...

2.

„Dostane šest let, ale jen půlku si odsedí...“ „Já myslím, že ho nenechají tak úplně trpět; dostane nanejvýš tři roky – a jenom půlku si odsedí; věznice bude chválit jeho dobré chování, vsaď se!“ No – nevsadili jsme se, ale zde máte doklad, co se o kauze David Rath a jejím vyústění v redakci Skleněného kostela soudilo dne 20. května 2012. Především: nezapomeňme, že tehdy nikdo nepochyboval, že David Rath skutečně odsouzen bude.

3.

A ještě něco.

„Mě to velmi překvapilo,“ řekla nějaká vytáhlá dáma v pořadu Tah dámou v České televizi, „já jsem ho poznala jako slušného člověka...“ No. Tak to zase překvapilo mě. Slušného člověka? Davida Ratha bylo vždy možno hodnotit různě, bylo ho možno obdivovat jako téměř antického řečníka, politika, který umí vést kampaň a vyhrává volby, jako úspěšného byznysmena, a co já vím, tomuhle nerozumím, třeba i jako přitažlivého muže – ale přece NIKDY jako slušného člověka! Už od roku 1995 ne, když jako první předseda Lékařského odborového klubu zaujal poprvé širší veřejnost v televizní debatě, tehdy ještě ultrapravicovými názory, přesně opačnými, než s jakými později, na plakátech a na billboardech vždy důsledně s lékařským titulem a v bílém plášti, vyhrál volby ve Středočeském kraji... Slušný = úspěšný? Plavíme se na lodi, kde se zbláznily kompasy. Chybějí nám – tedy: nám snad ještě ne, ale většině našich spoluobčanů jistě! – jakákoliv měřítka toho, co je dobré a co zlé.

Ale v tom je snad největší přínos tohoto případu, že trochu přispěje k připomenutí a ujasnění těch nejzákladnějších měřítek.