„Vítejte doma,“ uvítal Barack Obama Václava Klause na summitu NATO v Chicagu. Americký prezident tím dal velmi zdvořile najevo, že si zapamatoval, co mu český prezident říkal o tom, jak na něj zapůsobila návštěva Obamova domovského města v mládí, ještě za komunismu... Proč vůbec Obama pozval představitele 28 členských zemí Severoatlantické aliance právě do Chicaga? Chtěl na ně nějak emocionálně zapůsobit? „Dominantním tématem jednání je na první pohled neřešitelná úloha: jak udržet schopnost NATO plnit své nezastupitelné úkoly v situaci neúnosné zadluženosti a rozpočtových škrtů mnoha členských zemí,“ shrnul Václav Klaus smysl jednání.

NATO je velmi stará organizace, starší než velká většina obyvatel jeho členských zemí; a hlavně má bohaté dějiny. Vzniklo roku 1949 jako obrana proti rozpínavosti Stalinova komunistického impéria a od pádu železné opony se stále mluví o tom, že je na křižovatce a hledá oprávnění své existence. Přitom právě v posledních dvaceti letech se činnost NATO rozvinula – první své vojenské akce uskutečnilo až v 90. létech v bývalé Jugoslávii. A počet členů se významně rozšířil, ne o někdejší „neutrální“ země, které jsou stále mimo (Rakousko, Švýcarsko, Švédsko, Finsko, Irsko), ale o 12 dříve komunistických zemí, jež členství berou jako potvrzení své nové příslušnosti k Západu a často i jako ochranu proti znovu vzrůstajícímu ruskému imperialismu; byly přijaty postupně ve třech vlnách (1999 Česko, Maďarsko a Polsko, 2004 Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko, 2009 Chorvatsko a Albánie); ale tento proces se již zastavil: Gruzie, která by rovněž chtěla být členem, již asi nikdy přijata nebude...

Jistě je povzbudivé, protože to svědčí o míru a důvěře v budoucnost míru, že se v Evropě tolik škrtá ve vojenských výdajích. Pouze tři členské země dnes plní příslib spojený s členstvím, totiž vydávat 2 procenta hrubého domácího produktu na obranné výdaje. (A to ještě dvě z nich, totiž Řecko a Turecko, zbrojí proti sobě, nemají se rády a za dlouhá léta svého členství v alianci už byly nejméně dvakrát na pokraji vzájemného válečného konfliktu...) Horší je druhá strana mince, totiž ta, že tato evropská důvěra v budoucnost míru spočívá na předpokladu, že chránit západní demokratické země bude Amerika. Obama proto v Chicagu znovu vyzýval spojence, aby více přispívali na svoji vlastní obranu a bezpečnost...

První převážně, a téměř výlučně evropskou bezpečnostní akcí NATO byla ochrana civilistů a porážka Kaddáfího režimu v Libyi v roce 2011; jinak i dnes akce NATO leží hlavně na bedrech USA: od roku 2003 vede NATO protiteroristickou válku v Afghánistánu, zajišťovalo (po sólově americké) invazi výcvik nové armády v Iráku a účastní se i akcí proti pirátům, ne těm virtuálním, nýbrž těm ze Somálska. NATO je prostě potřeba. To uznávají všichni členové a v tom je snad i naděje, že se organizace udrží a Američanům (aspoň trochu) pomůže. Takové přísliby zazněly i na summitu v Chicagu.