Ztratil jsem včera dvě hodiny času, abych si vyslechl projev poslance Davida Ratha, jímž žádal sněmovnu, aby jej nevydávala k trestnímu stíhání, a následnou diskusi. Jakožto řečnické cvičení to byl projev vynikající, téměř antického rozměru; z hlediska svého deklarovaného smyslu – totiž přesvědčit svět, že nevzal úplatek, a přesvědčit poslance, aby jej k trestnímu stíhání nevydávali, respektive nepotvrdili předběžný souhlas s jeho stíháním, o němž rozhodla předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová – pak to bylo vystoupení neúspěšné. K meritu věci, totiž k tomu, jak se v jeho ruce ocitla krabice a v krabici sedm milionů, totiž neřekl VŮBEC NIC. Proti vydání pak zvedli ruku jen 2 poslanci (bývalý véčkař Škárka, sám odsouzený, zatím nepravomocně, k nepodmíněnému trestu za korupci, a sociální demokrat Ploc); pro vydání hlasovalo 183 zákonodárců. Zdrželo se 5. Proti vydání nehlasoval ani Jiří Paroubek (jeden z mála řečníků v debatě po Rathově vystoupení), který pár minut předtím avizoval, že bude hlasovat proti vydání, pokud mu předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová neodpoví na otázku, kdo jí při jejím prvním, předběžném souhlasu o vazbě a trestním stíhání radil – a ona neprojevila ani tu nejmenší snahu na jeho dotaz reagovat. Nikdo, komu jde o politické přežití v českém veřejném prostoru, si nemůže dovolit podpořit člověka přistiženého policií s úplatkem v ruce (ať už by byly OKOLNOSTI tohoto přistižení jakékoliv). A to je dobrá zpráva: veřejné mínění (ať už třeba ovlivňované jakkoliv) je proti korupci – a má vliv.
David Rath jinak hlavně útočil a kritizoval. Příliš velké nasazení policie. Miroslavu Němcovou, že o jeho stíhání rozhodla „během jedné minuty“. Nedostatky ve vyšetřování. Samu instituci vyšetřovací vazby. A hlavně ministra vnitra Kubiceho, údajně hlavního strůjce této prý vykonstruované kauzy. Označil se za politického vězně.
Nechtěl být vydán – ale nedovodil, proč, když je tedy nevinen, by se to u soudu neprokázalo.
Lhář a zločinec (a korupce je zločin!), i kdyby byl sebelepší řečník, ve svém řečnění úspěch mít nemůže. To zdůrazňoval před nějakými dvěma tisíci lety už stařičký Cicero.