V Poslanecké sněmovně se o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi začalo diskutovat (myslím tentokrát, za této vlády) letos dne 3. února; návrh zákona prošel do prvního čtení; a ve druhém čtení, tedy nejdál, kam se toto téma kdy dostalo, je od 6. června. Od debaty, která tomu předcházela, tedy už uplynul týden, ale pořád se jí nemohu zbavit; nedokážu prostě vzít svoje poznámky, které jsem si tehdy udělal, zmačkat je a hodit do koše a mávnout nad nimi rukou; ale také se mi o nenávisti a hlouposti a zlobě rozhodně nepíše snadno. Tak aspoň pár citací a pár poznámek.

Přisolit si chtěl kdekdo. Například poslanec Vítězslav Janák z ČSSD pravil, že on je věřící člověk, svatbu měl v kostele, a dodnes to drží, svatby tedy v kostelech dělat umějí, sdělil nám mezi  řádky, ale on je proti dávání majetku církvím: vy, ostatní věřící,  majetku chtiví, vemte si ze mě příklad a styďte se, řekl rovněž mezi řádky; je to mistr slova.

Hlavním hrdinou restituční parlamentní debaty byl ale opět, jak jinak, bolševik Miroslav Grebeníček; dokonce mi cosi říká, že se na ni dlouho těšil, možná už od února. A přitvrdil. A rozšířil záběr.  Jako argument proti církevním restitucím v České republice použil tentokrát kromě jiného: zneužívání dětí v církevních ústavech v zahraničí, používání liturgických rouch při katolických bohoslužbách (jedná se prý o divadelní kostým; Grebeníček asi nenávidí divadlo), jakož i nedodržování celibátu ze strany kněží (ale současně řekl, že důvodem celibátu byla církevní touha po majetku); a důvodem proč se dnes a tady majetkově s církvemi nevyrovnat, je i, a to doslova, neuvěřitelná pažravost církve ve středověku... Jak se srovná, že církvi nelze nic vracet, protože vlastně nic neměla, s tvrzením o jejím obrovském majetku, který měla, to přesahuje mé chápaní; jenom konstatuji, že obojí argument lze použít, a to i vedle sebe, v jedné jediné řeči.

A propos celibát: o tom nás Miroslav Grebeníček také informoval, že nemá oporu v Bibli; komunističtí politruci házeli v 50. letech zabavené Bible do latrin, ale komunistický poslanec Grebeníček už dnes ví víc, ví, jak máme Bibli správně interpretovat. Teolog-amatér.

Nejlépe to nakonec shrnul Karel Schwarzenberg. Podivil se, že někdo místo tolika slov prostě neřekne: Nesnáším flanďáky, jsou to tmáři. To by by aspoň, domnívá se Schwazenberg, byl upřímný člověk.

Jenže ne. To nejde. Upřímný komunista, to by byl protimluv.