V besedě se studenty při své nedávné návštěvě Prahy si německá kancléřka Angela Merkelová stěžovala, že noviny v evropských zemích nepíší o celoevropských tématech, ale jejich první strany patří národním tématům (ve Skleněném kostele jsme o tom psali); a její český kolega Petr Nečas hovořil naopak o tom, že neexistuje jednotný evropský lid.

„Nepotřebujeme pouze měnovou unii, ale také takzvanou fiskální unii, více společnou rozpočtovou politiku,“ řekla Merkelová minulý týden a dodala, že je zapotřebí i politická unie.

Přechod Evropské unie od spolku suverénních států k jednomu „superstátu“, tedy něco, před čím varoval například český prezident Václav Klaus a o čem se tvrdilo, že to nehrozí, už je jasně definovaný cíl německé politiky. A lidé, kteří pracují v Bruselu, říkají, že je to prostě ve vzduchu; už na summitu 28. června má být založena bankovní unie – a pak se půjde dál. Tedy (zatím?) ne jednota symbolů (zůstanou národní parlamenty, vlády a hlavy států), ale „jednotná hospodářská vláda“.

Přičemž, jak kancléřka rovněž naznačila, když se některá země nebude chtít na této politice podílet, může zůstat mimo, a přesto dál v Evropské unii; jako už dnes je Evropská unie rozdělena na státy intergrované společnou měnou a ty stále ještě s národními měnami. Nemějme ale iluze, že kdo zůstane mimo, bude úplně mimo: vždyť i dnes se už také státy bez eura podílejí na zachraňování eura.

Základní chyba při vzniku společné měny v Evropě (která, jak připomněl Evropanům americký prezident Barack Obama, už strhává do svých problémů celý světový ekonomický systém) spočívala v tom, že vznikly jednotné peníze tam, kde nebyla jednotná ekonomika.

A jako řešení nyní německá kancléřka prosazuje, aby se ustavila jednotná vláda někde, kde není jednotné obyvatelstvo, kde není jeden lid. Jak to může dopadnout?

A pokud se do začátku nařídí, aby dejme tomu dva tři dny v týdnu evropské noviny MUSELY psát o nějakém celoevropském tématu (což bych si už dnes dovedl docela představit) – tak tím se evropský lid jistě nevybuduje.