1.

Litevská republika má rozlohu 65,2 tisíce kilometrů čtverečních a 3,4 milionu obyvatel; litevská řeč není ani slovanská, ani germánská, ale spolu s lotyštinou patří do samostatné skupiny baltských jazyků.

Litva je členem NATO (od 20. března 2004) a Evropské unie (od 20. května téhož roku). Současná vláda premiéra Gediminase Kirkilase je tvořena sociálnědemokraticky orientovanými stranami.

V Evropské unii Litva relativně často zlobí a zastává konzervativní hodnoty, například když odmítla zrušit stažení učebnice propagující homosexuální formy života.

Čtyři z pěti Litevců se hlásí ke katolické církvi.

2.

Moderní Litva získala nezávislost v důsledku první světové války roku 1918 na Rusku, podobně jako tehdejší Československo ve stejném roce na Rakousko-Uhersku. Ovšem ruský útlak se nedal srovnat s rakouským.

Středověké Velké knížectví litevské (odkud pocházela Jagellonská dynastie, jejíž jedna větev v letech 1471–1526 vládla v Království českém a je spojena s pojmem vladislavská gotika či Vladislavský sál) uzavřelo roku 1569 unii s Polskem; unie se po dvou stoletích existece dostala do vnitřní krize a po trojím dělením jejího území mezi Rusko, Prusko a Rakousko zanikla roku 1791. Naprostá většina historického litevského území se stala součástí Ruského impéria. Proti Rusům Litevci (spolu s Poláky) povstali se zbraní v ruce v letech 1830–1831 a znovu roku 1863; povstání byla brutálně potlačena a vedla k tomu, že až do začátku 20. století Rusko zakazovalo výuku v litevštině, tisk litevských knih a časopisů a používání latinského písma.

Na základě tajné doložky paktu Molotov–Ribbentrop byla Litva v srpnu 1940 připojena k Sovětskému svazu.

Obnova litevské nezávislosti nebyla snadná. I když ji země dne 11. března 1990 vyhlásila a fakticky provedla, Gorbačovův Sovětský svaz označil nezávislost Litvy za nelegální a podnikal proti litevskému území provokační vojenské akce (několik obětí). Prosovětská lobby v západních médiích psala proti Litvě a ani jedna ze západních zemí nebo z těch, které nedávno samy svrhly komunismus, nezávislost Litvy neuznala. To Michaila Gorbačova povzbudilo a dne 13. ledna 1991 sovětské zvláštní jednotky obsadily vilniuský televizní vysílač (14 litevských obětí). Tato násilná akce vedla k tomu, že Island 11. února 1991 jako první prolomil bariéru obav ze Sovětského svazu, uznal nezávislost Litvy a uzavřel s ní diplomatické styky; po něm následovalo Švédsko, další severské a pak i ostatní západní státy. A 6. září 1991 uznal nezávislou Litvu konečně i Sovětský svaz (který měl ovšem v té době před sebou už jen necelý čtvrtrok své vlastní existence...) a 17. září 1991 byla Litva přijata do OSN.

3.

Před krizí litevská ekonomika poměrně rychle rostla: například v roce 2007 o 10 %.

Největším problémem současné Litvy je vysoká míra nezaměstnanosti, která na vrcholu nynější ekonomické krize činila 18 % a dnes představuje 14,5 %. Přitom ještě v roce 2007 byla nezaměstnanost pouhá 4 procenta. Zákonem stanovená minimální mzda je na 230 eur.

Odhaduje se, že 600 000 Litevců, především mladých a vzdělaných (z celkové populace 3,4 milionu!), hledá v současné době pracovní příležitost v zahraničí; říká se, že tři největší litevská města jsou Vilnius, Dublin a Londýn.