Chtěl bych se ještě vrátit k nedávné sněmovní diskusi před (prvním) schválením majetkového vyrovnání státu s církvemi.

Novou, zajímavou obstrukční metodou tentokrát byly návrhy na odročení debaty na stále nové absurdní termíny (tak na 11. 9., 15. 9., 16. 9., 30. 9., 4. 10, 28. 10., 17. 11., 18. 11. či 6. 7. 2013...); přičemž o každém tomto termínu se vždy znovu hlasovalo. Šlo zkrátka především o výdrž – o zápas sumo, kdo s koho, kdo vydrží v aréně dýl – zdali levice mluvit, anebo pravice poslouchat... (Ještě že sociální demokraté a bolševici si předtím, při daleko delší obstrukci, vládní většinu zocelili, takže tentokrát to byla brnkačka: jen do půlnoci.)

Některá slova, která v této protahované, nekonečné debatě zazněla, by ale opravdu neměla být zapomenuta. Tak například to, že Miroslav Grebeníček (patrně z toho důvodu, že mu došly zásoby všeho, čím by mohl ještě pouštět hrůzu), sáhl tentokrát – k vlastní poezii. Srdce, češství, hmyz a kardinál – moc pěkné. (Pokud byl autorem básně jiný komunistický poeta, Grebeníček mu autorství sprostě ukradl, protože ho necitoval – ale toho by jistě nebyl schopný...)

Ale šlo i o vážnější věci. Poslanci mají imunitu a pro výroky pronesené ve sněmovně ji asi budou mít, i když se asi vbrzku přece jen nějak omezí: jinak by se trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení dopustili mnozí z nich opakovaně... Křesťan poslouchá, žasne a ptá se: odkud se vůbec bere tolik lži a nenávisti? Lžinenávisti: jakéhosi podivného amalgámu těchto dvou hříchů – ? Nevím. Ale budiž to pro nás mementem a poučením, abychom my, věřící křesťané, takoví nebyli, abychom, při vší jednoznačnosti a třeba i ostrosti našich debat – nebyli nenávistní a až úzkostlivě a přesně se drželi pravdy...

Krátce před půlnocí apeloval sociálnědemokratický poslanec Jeroným Tejc (ČSSD): „Měli bychom hlasovat ještě teď, protože je pátek 13. a v pátek 13. byli hugenoti povražděni katolíky – a to je hluboce symbolické.“

Není podstatné, že tentokrát se už o žádné vraždění nekatolíků nejedná. Poslanec ignoruje, že při přípravě tohoto zákona se právě katolíci dobrovolně vzdali části majetku, který by jim měl být restituován, ve prospěch nekatolických církví a náboženských společností, ne: připomíná, hází nám do tváře staletí staré vraždy ve vzdálené cizí zemi a činí nás za ně zodpovědnými. (Zatímco zvěrstva husitů u nás, s jejich líbezným heslem: „Nikoho neživte“, tedy: „Nikoho nenechávejte na živu“ – myslí se z protivníků jinověrců – jsou střídavě zapomínána a chválena.)

Na Jeronýma Tejce by si měl ve všech příštích volbách vzpomenout každý katolík (i člověk, kterému jsou katolíci nějak sympatičtí nebo vidí pozitivně naši úlohu a službu ve společnosti), pokud by chtěl snad volit sociální demokraty...

Ale ještě něco. Uvědomuji si, že jsem neuvedl v plném znění verše Miroslava Grebeníčka.

Tak tady jsou, na závěr tohoto komentáře:

Darmo srdce puká

sršatého Čecha,

když kardinál Duka

šťastný je jak blecha.

MIROSLAV GREBENÍČEK

Howgh.