Miloš Zeman se rychle dotahuje na zatím nejpodporovanějšího Jana Fischera, shodují se všechny agentury pro výzkum veřejného mínění. (Špatná zpráva.) Jan Švejnar, který měl největší šanci, svoji příležitost „prováhal“ – včas jasně neřekl, zda kandidovat chce, nebo nechce, říká výzkumník veřejného mínění Jan Herzmann z agentury Fatum invenio... (Pro mě lhostejná zpráva.) Kandidáti parlamentních stran Dienstbier (ČSSD), Sobotka (ODS), Schwarzenberg (TOP 09), Roithová (KDU-ČSL) mají zřetelně menší šance než kandidáti vnímaní jako nezávislí – samozřejmě.
Ale kandidáti na prezidenta, jak se jich pěkných pár už vynořilo, se v mých očích dělí na jiné dvě základní skupiny než na stranické versus nestranické: totiž na ty, kteří berou svoji kandidaturu vážně, opravdu se chtějí dostat, jak se tak hezky říká u nás v Česku, „na Hrad“ a dělají všechno pro dosažení cíle – a potom na ty, kteří jen chtějí prostřednictvím své prezidentské kandidatury zviditelnit sami sebe nebo svou politickou stranu, znova se (a více ji) připomenout české veřejnosti. Protože, jak praví Woody Allen ve svém nejnovějším filmu Do Říma s láskou (je to blbost, nechoďte na to!) – „Život toho, kdo je slavný, i toho, kdo není slavný, je těžký a smutný – ale lepší je být slavný.“ Světská sláva je pro některé lidi velká životní hodnota a pro některé lidi hodnota nejvyšší; pro lidskou spásu a pro naši věčnou duši to není nic.
Koho bych volil za prezidenta? Nevím. Zatím opravdu nevím. Mezi dosavadními pretendenty totiž není nikdo (ani Zuzana Roithová a Jiří Karas ne), kdo by měl moji plnou důvěru. A o opětné kandidatuře někdejšího, již zcela zapomenutého Jana Sokola se vůbec nemluví... Funkce prezidenta je přitom velmi významná, i při pramalých pravomocech v reálné politice ovlivňuje český prezident velmi podstatně veřejné dění a atmosféru ve společnosti.
Kdo tedy bude prezidentem? Sázel bych na Miloše Zemana (i když bych jej, samozřejmě, nikdy nevolil). Zeman je ctižádostivý, má tým dostatečně protřelých lidí (Šlouf a spol.) a je populární, jelikož je vtipný... A byl premiérem, lidé jej znají. Český volič totiž jedná v zásadě (podle svého hlediska) rozumně: nechce na Hradě někoho bez velké a mezinárodní politické zkušenosti. Ale Miloš Zeman – to opravdu není dobrá zpráva.
Překvapení však nejsou vyloučena.
A modlitba za tuto volbu – samozřejmě – má smysl!
Napište nám prosím, vážení čtenáři, do redakce Skleněného kostela (kliknutí na NAPIŠTE NÁM na liště naší stránky), co od volby českého prezidenta očekáváte; pokud se nám sejde dostatek zajímavých názorů, zveřejníme je.