Pro rychlé navrácení majetku církvím se vyslovila řada osobností, které nemáme s církvemi nijak spojené, a jejich petici se dostalo značné mediální pozornosti.

Je jasné, že pro vyvážení dojmu bylo zapotřebí co nejrychleji zveřejnit petici, kde by se zase veřejně známé osobnosti tak nějak spojené s náboženstvím vyslovily proti restitucím... A už je to tady! Výzvu Křesťané proti zákonu o církevním majetku podepsalo asi třicet osobností, jež mají společné zejména to, že se vyhlašují za křesťany, ale spíše jde o lidi, kteří s křesťanskými církvemi, a zejména s tou, která stojí na desítce politického a mediálního terče, tedy církví katolickou, mají své problémy.

Vysvěcený katolický kněz a bývalý člen řádu svatého Dominika Odilo Ivan Štampach, který katolickou církev opustil, ale ještě předtím porušil její předpisy, když se tajně stal členem lóže zednářů a taktéž tajně do ní nabíral nové členy v řadách dominikánských noviců... Který potom vstoupil do církve starokatolické, ale ani v ní dnes řádně neslouží. Rusista a publicista Martin C. Putna, který se – kromě dalších podivných aktivit – zapsal do dějin české katolické církve, když jako první katolík veřejně (ve svém autoadoračním textu Kniha Kraft) napsal – doslova – že ho papež „sere“: tímto slovesem zhodnotil návštěvu Jana Pavla II. v Československu v roce 1990. Biskupka olomoucké diecéze církve československé husitské Jana Šilerová, velmi ctižádostivá dáma, které její církev nechtěla povolit třetí sňatek, ale ona svou církev neposlechla a třetí svatbu si uspořádala...

Nesbírám drby – přemýšlím o relevanci a vnitřní integritě signatářů nové protirestituční petice; o integritě lidí, kteří, nijak nereagovali na nenávistnou kampaň proti (svým???) vlastním církvím, ale nyní vystupují po boku otevřených nepřátel církví.

A napadají mě slova komunistického ministra Alexeje Čepičky pronesená po únorovém puči roku 1948: „Problém je v tom, že z řad duchovních nás podporují jen osoby mravně narušené, které se netěší velké důvěře ani ve svém vlastním společenství.“