Vzbudil jsem se dnes v noci. Všude tma, všude ticho. Co se děje? Chvíli jsem zmateně zíral před sebe, pak jsem se podíval na hodinky. Pak jsem vstal, pak jsem se protáhl a potom mě nenapadlo nic lepšího než zapnout pustit televizi. Pouštěli tam záznam debaty Poslanecké sněmovny ze 7. listopadu.

Poslanec Vítězslav Jandák (ČSSD) s patosem tragéda staré kočovné společnosti vykřikl: „Já jsem syn politického vězně – a jsem na to hrdý, a já tleskám komunistům! To jste ze mě udělali vy, takzvaná pravice!“ Napadlo mě, že na to nepotřeboval pravici, aby tleskal komunistům. Kvůli kariéře jim tleskal vždycky, například při Antichartě.

Poslanec Václav Klučka (ČSSD) informoval plénum Poslanecké sněmovny o tom, že je věřící. A pokračoval s patosem ochotníka: „Pro Boha, pro Boha svatýho, vzpamatujte se!“ A klidným hlasem ještě: „Děkuji vám.“

Byl jsem celý rozespalý, nevěděl jsem, co se děje, jestli se mi to všechno jenom nezdá. Pak přistoupil k mikrofonu poslanec Miroslav Grebeníček (KSČM) – a bylo mi jasné, proč jsem byl vzbuzen, že mě vzbudil můj anděl strážný. Poslouchal jsem totiž všechny Grebeníčkovy projevy, učebnici nenávisti a demagogie, při všech čteních návrhu zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a měl jsem slyšet i ten poslední (tedy: doufám, že poslední, pokud se my, skutečně věřící, budeme modlit a prezident zákon podepíše).

Nejdřív mi připadalo, že Grebeníček není tak úplně fit. A taky že už v předchozích projevech vystřílel všechen prach. Dlouze citoval, co řekl který senátor při projednávání předlohy v horní komoře Parlamentu, a pokud byl některý z nich z ODS, tak to uváděl, jako když komunistický prokurátor připomíná přitěžující okolnost. Ale pak se dostával do formy. Začal se dovolávat papeže Benedikta XVI., kterého se zastal proti ziskuchtivým německým (!) biskupům. A vyslovil obavy o samotné české církve, aby „tímto svérázným zákonem“ neutrpěly... Velmi mu leželi na srdci prostí, upřímní věřící, kteří se svojí vírou odcházejí z církví. Zato největší zlo jsou církevní preláti. Ty postavil do protikladu s chudými důchodci. Pomyslel jsem si: Kolik jich u nás vlastně je, těch prelátů? Kolik miliard připadá na jednoho? Který z nich by dokázal sám utratit miliardu, jen jednu jedinou? Kolik prelátů poslanec Grebeníček vlastně osobně viděl? Se kterým mluvil? Nezná je nakonec jen z komunistického dějepisu a z filmů Otakara Vávry? Co vůbec ví o jejich práci a každodenním životě? Jmenovitě uváděl preláta jenom jednoho, Dominika Duku. Možná si o něm myslí, že má dvůr se stovkami zaměstnanců a pořádá hostiny pro tisíce hostů.

Ale – a v tom je zajedno s oranžovými skorokomunisty – dnes už Grebeníček neútočí jen na tu nejhorší, na katolickou církev. Bere si do úst i evangelíky. Zejména jim všem leží v žaludku Apoštolská církev, velmi letniční a velmi nekatolické, ale velmi hluboké a velmi duchovní společenství, kterého si vážím. Tato církev získala legalitu v roce 1989, ještě za komunismu. Velmi si ji tehdy přála, a ačkoli tomu nikdo nevěřil, že by režim povolil novou církev, stalo se tak... Podle mého názoru v Apoštolské církvi mocně působí Duch Svatý, který, jako něm víme, vane kudy chce (srov. Jan 3, 8) – a právě to, myslím si, velmi provokuje ty, kdo – vědomě? nevědomě? – slouží duchu nesvatému.

Apoštolská církev, hrozil se Miroslav Grebeníček, ačkoliv 25. února 1948 ještě neexistovala, má dostat miliardu korun. „Fuj, to je ale špinavost!!!“ zvolal poslanec Grebeníček s patosem prokurátora Urválka.

Jsou lidé posedlí zlem. Plní nenávisti. Nikdo nemůže za své rodiče, ale jsou lidé, kteří přebírají, rádi, rodinné tradice. Otec Miroslava Grebeníčka, bachař v komunistické věznici, mučil lidi jiného názoru elektrickým proudem a dalšími způsoby. Kdykoli slyším poslance Grebeníčka mluvit, vždycky musím myslet na jeho otce, tolik je v Grebeníčkových slovech i ve výrazu jeho tváře lstivosti, zloby, nenávisti. Je to pokračování toho, co dělal jeho otec, jen jinými prostředky. Jen v tom snaha zranit, ublížit, vysmát se, ponížit. Ach, chraň nás, prosím, Pane, aby Grebeníček a jemu podobní nedostali znovu možnosti, jaké měli jejich otcové. Dokázali by toho využít.