Pokud jde o bláznivost, řekla bych, že bláznivá kdysi jistě byla i představa ženy navštěvující univerzitu  za účelem studia nebo ženy s volebním právem. Testosteron a principiální rozdíly bych do této problematiky asi ani nemíchala, nejsem si jistá, jestli dnes mužské a ženské hormony opravdu fungují tak, jak se po celá staletí vědělo, ostatně třeba samotná paní eurokomisařka je toho důkazem. A taky důkazem, že samotná agresivita a ctižádost pro smysluplný výkon vedoucí funkce nemusí stačit, což je zjevné napříč pohlavími.

Tento nápad není bláznivý, je blbý a především je z principu diskriminační, protože paradoxně razí cestu i zdánlivě sice opačným a neuvěřitelným, ale možným uspořádáním. Už jen to procento: Když už, tak proč zrovna 40 %, proč ne 50 %? Dává tím snad autorka návrhu najevo, že to už by bylo moc, protože na 50 % účast v managementu ženy přece jen nemají?  Pokud by ale náhodou nějakou ženu napadlo, že  by jí takový umělý zásah pomohl uplatnit se, nechť si uvědomí, že jde o precedent, který při změně společenské atmosféry může snadno umožnit např. nařizovat ženám počet potomků, které mají přivést na svět, nebo zavést kvóty na jejich přístup ke vzdělání, protože jich opravdu studuje víc než mužů. A nechci si ani představovat další zrůdnosti.

Jsem přesvědčená, že existuje řada vážných problémů, se kterými se evropské ženy potýkají a které by možná mnohdy pomohly řešit legislativní změny. Jsou to problémy, které mají většinou přímý dopad na životy dětí, a dotýkají se proto vážně celé společnosti, ano i Evropy. Jejich řešení ovšem nepomůže jedno z řetězu utržené celoplošné nařízení nebo zákon, je k tomu třeba skutečných znalostí složitého propletence problémů, skutečné a hluboké zodpovědnosti lidí, kteří od nás dostali moc rozhodovat. A jejich skutečné práce.

A dovolím si ještě na závěr:  Taková velká světem hýbající témata mají vždy také zcela konkrétní osobní rovinu. Tak si říkám: Pro muže nakonec nebude dost míst v managementu velkých společností, takže se zákon bude muset rozšířit i na ty nejmenší firmy, pro ty ovšem bude pak muset platit ten druhý model. A musela jsem se srdečně zasmát při představě, jak můj šéf musí do sehraného a poměrně dobře fungujícího týmu žen pracujících na odpovědných místech v naší malé firmě nacpat aspoň pár docela líných, ale veledůležitých chlapů, se kterými se s úlevou rozešel už ve zkušební době.