I přesto, že vždy říkám, že pro mě jako katolíka je hlavou Ježíš Kristus a jeho náměstkem Svatý otec ve Vatikánu, přemýšlím, koho volit za hlavu našeho státu. Není to osoba nedůležitá a uvědomuji si, že je i otázkou svědomí, jak se k celé věci člověk postaví.

Bohužel se nepodařilo, aby se kandidátem stal někdo z lidí, kteří a priori hájí křesťanské myšlenky. V naší sekularizované zemi se s tím ale asi muselo od počátku počítat. Kandidátku KDU-ČSL Zuzanu Roithovou jsem měl možnost poznat zblízka vloni na podzim, když pozvala na exkurzi do Evropského parlamentu sestry boromejky a jejich spolupracovníky. Dojem byl rozpačitý. Absolvovali jsme jakousi přednášku o práci parlamentu a večer byla s paní Roithovou společná večeře. Vím, že je konvertitka, ale na můj vkus je příliš technokratická a „studená“. Jinak ale určitě vysoce profesionální a její zvolení prezidentkou by jistě nebyla pro naši zemi žádná tragédie. O křesťanských myšlenkách se ale vůbec nezmínila, ač na nás bylo na první pohled vidět, že jaksi křesťané jsme.

Poslouchám tedy různé rozhovory v rádiu, v televizi, čtu názory kandidátů na internetu a stále čekám na nějaký impuls, který mi ukáže, který je ten správný. Pomalu jsem dospěl k rozhodnutí, že budu volit Karla Schwarzenberga.

Je jediný, kdo jasně uvádí, že je věřící katolík a vzhledem k tomu, že se s ním často setkávám v neděli na mši svaté u svaté Voršily v Praze, vím, že je to pravda. Někdo sice říká, že je zároveň svobodným zednářem, to on ale nikdy nepotvrdil. A vůbec si nejsem jistý, kým vším můžou být ostatní kandidáti...

Velice jasně se vyslovil k církevním restitucím v pořadu Jana Krause. Řekl, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Na neustále omílanou hloupou poznámku, že ten majetek vlastně církvi vůbec nepatřil, řekl, že těm lidem, kteří to opakují, doporučuje několik semestrů historie, aby takto nekecali.

Velmi mě oslovuje jeho nadhled, který je dán jeho materiálním zabezpečením a prakticky celoživotním nadbytkem, dostatkem jmění, o které se ovšem vždy svědomitě staral jako dobrý hospodář. Věci dokáže pojmenovat pravými jmény, a to s jistou noblesou, která dle mého mínění neuráží, ani když, a to vždy velmi trefně, použije drastičtější slůvko. Jeho pospávání při parlamentních diskuzích je mi také sympatické. Nechci za prezidenta člověka, který bude se zájmem poslouchat výlevy egoistických jedinců, kterým jde málokdy o dobro věci, ale spíše o dosažení svých osobních cílů a ujištění se o své dokonalosti. A ani nechci, aby se tento prezident tvářil, že ho to zajímá. Při důležitých jednáních je pan Schwarzenberg nepochybně vždy ostražitý.

Zaujal mě také jeho názor na Evropskou unii. Není ani jejím absolutním kritikem, ale také jí neadoruje, jako někteří. Doslova řekl, že je to nejmenší zlo, které teď v Evropě můžeme mít, a na této platformě chce tedy prosazovat to dobré. To mi nepřipadá špatné.

Neméně podstatný je pro mě soukromý život kandidáta. Evropa potřebuje lidi, kteří jsou vzory. Pan Schwarzenberg se sice rozvedl, když zjistil, že biologickým otce jeho mladšího syna, kterého miloval a stále miluje, je jiný muž, ale po rozvodu nepojal za manželku jinou ženu a nakonec své původní a před Bohem jediné ženě odpustil a i před zákonem se s ní znovu oženil. Hodné respektu je i to, že o těchto věcech nikdy na veřejnosti nemluvil a nemluví.

O co je to krásnější příklad správného života, než vidíme třeba v Německu nebo ve Francii. Jenom připomínám, že německý prezident Joachim Gauck, který je jistě morální autoritou nejen ve své zemi pro svůj statečný boj proti komunismu a jeho následkům, rozhodně není vzorem v osobním životě. Opustil své povolání evangelického pastora i svou dlouholetou manželku, se kterou má čtyři děti, a nerozvedený žije již roky s jinou ženou. Francouzský prezident Francois Hollande má čtyři děti s ženou, se kterou se nikdy neoženil, ale nedávno ji i tak opustil a žije, opět nesezdán, s jinou, o deset let mladší ženou.

Často zmiňovanou překážkou je věk pana Schwarzenberga. Před téměř 8 lety byl zvolen za římského biskupa Joseph Ratzinger, kterému bylo 78 let, tedy o tři roky více než panu Schwarzenbergovi – a je vynikajícím papežem. Britské královně Alžbětě II. je už více než 86 let a myslím, že Velké Británii můžeme takovou hlavu státu závidět.

Modleme se, abychom i my měli prezidenta, za kterého se aspoň nebudeme muset stydět.