Hodnotit novoroční projev prezidenta republiky patří k rituálu; víc než novoroční projev Václava Klause by mě ovšem zajímal novoroční projev Petra Nečase – vzhledem k tomu, jak veliký je rozdíl mezi reálnou mocí prezidenta a premiéra. Ve Spojeném království, v Rakousku nebo ve Španělsku a jinde je zvykem, že o Vánocích a na přelomu letopočtu k národu hovoří jak hlava státu, tak premiér.
Karel Schwarzenberg mě, zase jednou, dobře pobavil, když řekl, že spíš než novoroční projev byla Klausova řeč „postní kázání“ – jednak je dobře, že v politice je ještě někdo, kdo ví, co to byla kdysi postní kázání, jednak, pokud mu dobře rozumím, říká tento Schwarzenbergův výrok jemně něco o prezidentově pokrytectví... Letošní novoroční slova Václava Klause byla totiž nadnormativně kritická. A dovolávala se větší pracovitosti našeho lidu a starých dobrých hodnot... Povšimněme si však, jaký je rozdíl mezí tím, když se někdo obecně zastane tradičních hodnot (to se ještě snese...), a tím, když by je někdo (ale toho se právě Klaus varuje!) konkrétně vyjmenoval: zákaz potratů, nezrušitelnost manželství, nelegalizace homosexuálních svazků...
Nejsem také sám, komu v projevu chyběla aspoň malá prezidentova sebereflexe. Jinými slovy: člověk by s Klausovým negativním hodnocením české současnosti daleko snadněji souhlasil, kdyby to první, co ho při poslechu projevu napadne, nebylo, že na tomto stavu má právě Klaus velmi výrazný autorský podíl; a nejen v minulosti – daly by se uvést zajímavé kontracitáty k letošním Klausovým slovům z jeho projevů a publicistiky 90. let (například z jeho kdysi slavného článku o pěším putování do Prčic): myslím, že Klaus polemizuje velmi příkře i sám se sebou. Ale Klausova kritická slova dopadají velmi účinně na něj v jeho současnosti: není právě on sám více než leckdo jiný právě něco jako samozvaný spasitel? Není právě on často velmi konfrontační tam, kde by mohl posilovat soudržnost národa? A nešíří právě on – a třeba i tímto projevem – špatné nálady...?
Václav Klaus umí na sebe upozornit: nečekané vyhlášení amnestie (a právě v novoroční řeči!) zaujalo celý národ. Je to „dílčí amnestie“, jak řekl – ale copak byla někdy v dějinách nějaká úplná amnestie, tedy kdy by šli z basy ven úplně všichni vězni v daném státě!? Vymezení amnestie je široké, týká se více než 6000 lidí. Říká se, že je dobře, že amnestie vyprázdní přeplněné české věznice: ale prezident odpustil i tresty domácího vězení a veřejně prospěšných prací; cílem podle mě bylo, jako u komunistických amnestií, aby sice nešli ven skutečně těžcí zločinci, ale aby o prezidentovi co nejvíce lidí doma hezky mluvilo...
Letošní prezidentský projev Václava Klause k 1. lednu byl v řadě desátý – a poslední. Co bude, až na jaře Václav Klaus opustí tu velikou budovu na ostrohu nad Prahou? Na webových stránkách Hradu je ve velmi akcentované pozici vyvěšen článek Michala Semína z poloviny prosince z Lidových novin nazvaný Václav Klaus nepodepisující, bojující. Pod tímto fučíkovským titulkem se kromě dalších sporných věcí, se kterými však teď nechci polemizovat, dočteme i toto: „Klausovým odchodem z funkce prezidenta republiky ztratí sice čeští vlastenci autentickou hlavu státu, získají však, a spolu s nimi i kritici mocenského převratu v Evropě i v jiných členských státech EU, ze státních funkcí a diplomatických ohledů vyvázanou osobnost evropského rozměru, jež by jim svojí budoucí veřejnou činností mohla vlít hodně čerstvé krve do žil...“
No... Uvidíme. Ale snad nebude tak zle.