Nedá se říct, že by zpravodajství britské BBC nějak soustavně sledovalo politický život v Česku; ale zpráva o tom, že u nás někteří starostové obcí a ředitelé škol na protest proti rozsahu amnestie prezidenta republiky sundávají ze zdí jeho portréty, se do hlavního rozhlasového zpravodajství BBC dostala; možná posílila britské odpůrce monarchie.
Skoro celou svou povinnou školní docházku, až do jara 1968, jsem absolvoval s výhledem na fotogenickou tvář šestého československého prezidenta Antonína Novotného, našeho „třetího dělnického prezidenta“, jak se tehdy říkalo; myslelo se tím po Gottwaldovi a Zápotockém třetího komunistického prezidenta – a třetího bez vysokoškolského vzdělání. Protože v dělnickém povolání pracoval v mládí i Tomáš Garrigue Masaryk, jenž se ještě jako univerzitní profesor chlubil a předváděl, že umí ukovat hřebík; nechtěl bych zato vidět, jak by to dopadlo, kdyby se Antonín Zápotocký měl postavit k dílu jakožto kameník anebo zmíněný Antonín Novotný ku soustruhu...
Podobizna hlavy státu v místnostech obecní samosprávy anebo ve školních třídách je velký anachronismus a cosi takového není dnes zvykem již ani ve všech dědičných monarchiích. Naštěstí už dnes není prezident předepsán zákonem ani vyhláškou, drží se na stěnách už jen silou tradice a zvyku. Tak není proč v tomto spíš trapném zvyku („pan prezident se na vás dívá, děti!“) pokračovat.
T. G. Masaryk vědomě přebíral modely, v nichž česká veřejnost vnímala sesazeného císaře, který o sobě vyhlašoval, že je vládcem z Boží milosti (jízda na koni, oblečení jako vojenská uniforma...); domníval se, že tak upevní demokracii. Z Boží milosti – jako z Božího dopuštění, to je v pohledu z naší pozemské perspektivy někdy dost těžko rozlišit... Komunisté feudální kult prezidenta ochotně přejali, i když funkce prezidenta se v režimní „jmenovačce“ uváděla až po funkci šéfa komunistické strany.
I Václavu Klausovi na jeho oficiální tváři velice záleželo: již hotovou a k tisku připravenou rytinu na poštovní známky nechal dokonce zahodit a zpracovat novou...
Snad jsem příliš optimistický, ale doufám, že příštím prezidentem či prezidentkou se stane někdo, kdo nebude na svých podobiznách trvat...