Povšimněme si jednoho paradoxu: Přemysl Sobotka (ODS) byl po skončení prvního kola smutný jak želva, a Jana Bobošíková (Suverenita Jany Bobošíkové) jen zářila – ačkoli hlasů měla míň než on! Že byla spokojená Táňa Fischerová, to nepřekvapuje; ona sama i její stoupenci brali její účast ve volbách spíš jako symbolické gesto, ne jako skutečný boj o moc (ve všech zemích, kde existuje přímá volba prezidenta, bývají takoví kandidáti – a snad to má i nějaký význam, nevím). Ale Jana Bobošíková? Ta mocichtivá oportunistka ochotná nasadit pro svůj úspěch jakékoliv zbraně? Proč ta byla i při prohře spokojená, usmívala se a jen zářila?

První kolo voleb českého prezidenta potvrdilo slova dvou bývalých předsedů ODS. Jednak výrok Václava Klause, že uzákonění přímé volby byla fatální chyba: byla – pro ODS. A potom hodnocení Mirka Topolánka (to je dobře, že už o něm teď skoro neslyšíme) na nedávném kongresu v Brně, když k překvapení delegátů řekl, že „ODS je malá strana“. To je. V tuto chvíli je.

Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě (ale co je to „pomalu“ tváří v tváří věčnosti?). Boží mlýny melou sice pomalu – ale někdy i rychle. ODS nakonec přece jen, po desetiletí jejich trpělivosti, posbírala odměnu od pravicových voličů za to, že spoléhala na toleranci těchto voličů, že jí odpustí každou zlodějnu a lež a lumpárnu, jen aby se komunisti nedostali k moci. A Jana Bobošíková? Tato bezpáteřní oportunistka dostala podobnou odměnu velmi rychle.

Ale byla spokojená. Sice se po volbách prohlásila za generálku a zahrozila, že povolá Václava Klause do zbraně (že by to, co jsme až dosud viděli, byl Klaus jenom v civilu – a může být ještě hůř?), sice prohrála na celé čáře – ale jen září. Nemám pro toto tvrzení žádný důkaz, jde jen o můj dojem, ale myslím si, že Jana Bobošíková dostala za svoji spokojenost od někoho a odněkud dobře zaplaceno – a nemusely to být jenom peníze. A mohlo to být víc, než očekávala. Dobře, dobře, zablbla jste si, paní Bobošíková, je fajn, že ty řeči proti Bruselu zazněly – a ve vašem neodolatelném podání tak výrazně prohrály – ale: už dost!