Politologové a levicoví politikové si lámou hlavu nad tím, jak mohl místopředseda tak nepopulární vlády získat tolik hlasů. Přemyslu Sobotkovi stačilo pouhé členství v ODS, aby propadl téměř až na dno, Karlu Schwarzenbergovi nevadilo ani předsednictví v TOP 09, aby získal druhé místo.

Jak odlišné by tyto volby byly, kdyby se volilo jen ve Španělském sále! Ve Španělském sále by byl daleko důležitější osobou Miroslav Kalousek – a nějakou podporu by pro Karla Schwarzenberga vylobboval. Ovšem Karel Schwarzenberg by se jevil jen jako Kalouskův cvičený medvěd a jeho popularita by šla do kytek. Lidé nevěří Miroslavu Kalouskovi, že své reformy koná k dobru národa – ale Karlu Schwarzenbergovi miliony lidí věří.

„Já jsem normální katolický křesťan – a tomu taky věřím,“ řekl Karel Schwarzenberg, když dostal v „superdebatě“ otázku, čemu věří. A pak odlišil víru – a politické přesvědčení. Líbilo se mi to, oboje. Nikdo jiný se tak jasně a nahlas k víře nepřiznal.

A politické názory můžeme mít i při stejné víře různé – a pokud ten rozdíl žijeme v lásce a úctě k bratrovi a sestře, není to jednotě mystického těla Kristova na závadu (proto by kněží, kteří agitovali od oltáře za nějakého kandidáta jako za „jedině křesťanského“, měli dostat přinejmenším srážku z platu až do příštích voleb). Jedna věc ovšem je, čemu uvěřil Karel Schwarzenberg – a druhá, kdo uvěřil Karlu Schwarzenbergovi.

Nezávislost

Výtvarník David Černý má svůj styl; kde přidává a poctivě pracuje, je vynikající (když lže a jenom uráží, jako v případě Entropy v Bruselu i jindy, tak je to o hodně horší): přidal růžovou ke komunistickému khaki tanku v Praze na Smíchově, přidal dlouhatanánské nohy ke Trabantu – prchateli, přidal i silné červené paže k londýnskému double-deckeru, aby se ukázalo, že se koná olympiáda (a málem přidal i k Ministerstvu kultury rektora AMU Iva Mathého, když zorganizoval kampaň na jeho podporu, a kdyby chtěl, kdyby to on sám na poslední chvíli neodmítl, byl by Ivo Mathé dnes ministrem kultury – a nebylo by to špatně!). Jsou to skutečné umělecké činy a ne, že ne.

Před prezidentskou volbou přidal David Černý červené číro (to je takový ten vajíčky udržený hřebenec vlasů středem hlavy, dodávám pro nás lépe narozené) k portrétu Karla Schwarzenberga – a fungovalo to; žlutá placka s tímto motivem byla, alespoň ve velkých městech, hit. Ne že by K. S. takové číro nosil anebo měl nosit – ale byl to výstižný znak pro jeho nezávislost.

Volby jsou o víře. O tom, čemu – kampaně nekampaně – lidé uvěří anebo neuvěří. Podívejte se na dva protiklady: na mladé lidi organizující bojkot mítinků Jiřího Paroubka a zasypávající tohoto politika vajíčky – a mladé lidi spontánně podporující Karla Schwarzenberga: Karel is not dead – ale Jiří Paroubek (pro ně) byl mrtvý. Ani miliony billboardů mu nepomohly, ani kampaň, největší, jakou jsme v této zemi zažili od pádu komunismu. Jen žádný kult mládí! Mladí lidé nejsou o nic lepší než ti staří, jen jiní. Než je to život odnaučí, jsou sice snadno sobečtí a poživační, až se sklonem k cynismu, ale bývají upřímní. Poznávají a nenávidí faleš a lež a přetvářku a nabubřelost – a mají rádi, když tyto vlastnosti dostanou nakládačku. A líbí se jim odlišnost & nezávislost. Až bizarnost.

Těmto vlastnostem Karel Schwarzenberg odpovídá. Tváří se, jak se tváří, a je dokonale nefotogenický – v konvenčním slova smyslu. Mluví špatně česky, nedobře vyslovuje, říká infinitiv na -ti – ale přitom mluví česky líp než kdo jiný a má svůj slovník; nebojí se ani vulgarismu, je-li na místě. Karel Schwarzenberg není papaláš. Dokázal jako nikdo jiný, že mládí není věc věku, ale postoje: toho, že někdo je stále zelený a nezdřevnatí.