První kolo prezidentských voleb se stalo významným přelomem ve vývoji české společnosti. Již od 19. století se Češi sami definovali jako společenství vzešlé z plebejských vrstev obyvatelstva zemí Koruny české. Od prvního významného zformování moderní české politiky v revolučním roce 1848 mezi reprezentanty národa téměř chyběla rodová šlechta. Ačkoliv se ve druhé polovině 19. století mnohé změnilo a českou národně orientovanou politiku reprezentovalo několik představitelů významných aristokratických rodů a další osobnosti veřejného života dosáhly nobilitace, většina obrozeného národa se identifikovala s hodnotami venkova. Dle politického založení a osobního naturelu se vzorem ideálního češství stali představitelé selského stavu pro jedny a chalupníci pro druhé. Vymezování se vůči úspěšným a bohatým měšťanským vrstvám a průmyslové buržoazii stejně jako zemské šlechtě patřilo k základu politických programů většiny stran. Protože politika je obrazem hodnot, životního stylu a duchovního horizontu politickými právy nadaných občanů, mentalita bývalých kočích, lokajů a vídeňských hospodyň byla patrná ve způsobu řešení většiny klíčových událostí 20. století. Výmluvně to ztvárnil Jiří Hubač ve scénáři filmu Zámek v Čechách.

V posledních dvaceti letech však nastal významný posun, který dovršily první přímé prezidentské volby. Moderní, mladá, otevřená a sebevědomá část českého národa odevzdala přes 1 milion 200 tisíc hlasů ukázkovému představiteli prototypu staletého národního nepřítele. Podpora Karla Schwarzenberga a identifikace zejména internetové generace voličů s jeho osobou a tím, co reprezentuje, je fenomén, který stojí za pozornost. Polistopadových dvacet let přineslo nástup nové emancipované generace, která si již nepředstavuje dosažení rovnosti tím, že politickým bojem zničí práva, odejme bohatství a sníží společenský status těm, kteří měli tu výhodu, že jej dosáhli již v minulosti. Dnešní Čech se již cítí být natolik sebejistý ve svém postavení, právech, svobodách a dosaženým životním standardem, se kterými rozhoduje nejen o svém vlastním osudu, ale podílí se i na směřování své země, že se cítí být v rovnocenném postavení s privilegovanými vrstvami, které dříve měl za cizí. Zcela samozřejmě se postaví třeba vedle knížete a považuje jej za součást svého společenství, přirozený prvek ve svém prostředí.

Jestliže jsme zvolení Baracka Obamy mohli sledovat jako něco jako vyústění černošské verze amerického snu o životním úspěchu a společenském vzestupu ještě před dvěma generacemi neprivilegovaných vrstev, můžeme zcela právem pojmenovat završení unikátního sociálního vývoje zasypáním staletého příkopu mezi českým národním společenstvím a tradičně úspěšnými společenskými vrstvami, které mu donedávna byly cizí, jako originální český sen. Český národ dokončil poslední etapu národně obrozeneckého putování a stanul v cíli společenské a politické dospělosti. Svoji pozitivní roli v tom sehrál i fenomén Schwarzenberg. Vývoj v posledních letech urychlila přítomnost vzorů, se kterými se emancipační trend mohl poměřovat, a cíle, ke kterému ukazovaly. Veřejné a politické působení Karla Schwarzenberga po návratu z exilu do vlasti působilo na českou společnost jako katalyzátor. Jeho prezidentská kandidatura je proto logickým vyústěním toho, kam se vývoj od komunismu k demokracii v naší zemi ubírá.