1.
Nakonec jsem se včera (24. 1. 2013) přece jen díval na televizní diskusi prezidentských kandidátů, i když ne na celou. Nechci ji hodnotit – musíme se teď hlavně modlit...
2.
Uvědomil jsem si, že zemanovci včetně samotného Miloše Zemana pracují metodou dvojího efektu. Co tím myslím. Nejdřív bezostyšně lžou, špiní protikandidát hlava nehlava – však ono něco z toho na něm ulpí, a když se ukáže, že je to lež, klidně se omluví, že měli špatné informace – a ještě jsou za ty slušné, kteří se dokážou omluvit...
Těch špatných informací bylo příliš na to, aby to nebyl záměr: nebo snad máme věřit, že bývalý premiér vybavený desítkami milionů korun má kolem sebe samé tak veliké amatéry? S kým bude vládnout na Hradě, pokud, nedej Bože...?
Jeho lidé předvedli obrázek nacistického hajlování na zámku rodiny Therese Schwarzenbergové – ale pak se ukázalo, že tento zámek už rodině stovky let nepatří; otce Karla Schwarzenberga označili za fašistu, ačkoli to byl antifašista, československý důstojník a nacisté jej vyvlastnili; ženu vystěhovanou z čimelického zámku vydávali za oběť asociálního chování Karla Schwarzenberga, ale pak vyšlo najevo, že ji ze zámku vystěhovali už komunisti... A tak dále a tak dále a tak podobě. Všechno je možné, všechno je dovoleno.
3.
Je to skutečně vysoká škola demagogie, kterou předváděl Miloš Zeman i ve včerejší debatě. Jediný příklad za všechny. Když Věra Čáslavská označila komunistickou stranu za zločineckou organizaci, hájil Zeman komunisty připomenutím toho, že paní Čáslavská přece věnovala po okupaci v roce 1968 své medaile Alexandru Dubčekovi: „A to byl první tajemník Komunistické strany Československa, tedy podle vás zločinec?“
Použít k obhajobě komunistické strany příklad člověka, kterého sami komunisté ze svých řad vyloučili, označili jej za svého nejhoršího nepřítele, dvacet let ho šikanovali a který už po návratu svobody nikdy do komunistické strany znova nevstoupil, ačkoli byl silně levicově orientovaný – tak to už je skutečné chucpe, tedy drzost tak velká, že nechá toho druhého jako opařeného a neschopného se bránit...
4.
Ale Zeman komunisty včera nejen hájil, ale stejnou hubou i obviňoval a vypočítával jejich zločiny: ví, že komunistické hlasy neztratí, i kdyby trakaře padaly – ale třeba získá i hlas nějakého antikomunisty...
Taková politika teď bude, pokud si zvolíme Miloše Zemana, vládnout na Hradě...
5.
A propos komunisté: to je to nejlepší, když komunisti označí stoupence odlišného názoru za „zfanatizovanou masu“. Naposled včera (24. 1. 2013), na titulní straně svých Haló novin: „Příznivci levice musí přijít k volbám – budou stát nejen proti zfanatizované mase, zejména v Praze, ale možná i proti podvodným praktikám.“
Ale komunisté mají také rádi poezii, toho jsem si všiml už několikrát. Ostatně, víme, že trocha poezie, na rozdíl třeba od komunistické strany, nikoho nezabije... Tedy čtěme (s. 16):
Nevolíme zastánce Kalouska
Německa a Rakouska
neb dneska i děcka ví že
v republice by neměl vládnout kníže –
podepsáni pod touto kolektivní básnickou exhibicí jsou poslanci Gabriela Hubáčková a Jaromír Kohlíček a senátor Václav Homolka, kteří ještě dodávají, že znají (respektive neznají: ačkoli se chlubí svými akademickými tituly, ani citovat přesně nedovedou – citují tak špatně, že to svědčí o tom, že citují, co vůbec nečetli) svého staršího básnického kolegu:
„Vážení spoluobčané, pamatujte na slova K. H. Borovského: Zle matičko, zle je, Švarcemberk sem jede...“
Úplná maličkost ve srovnání s tím pak je, abych do třetice citoval ze včerejšího výtisku Haló novin, že slova herečky Jiřiny Bohdalové (bývalé členky ODS, mimochodem) pronesená ještě před prvním kolem se prohlašují za její „odhodlanou“ reakci před kolem druhým...
6.
Už je to jenom na modlitbě.
Modleme se, prosím. Hlavně posvátný růženec. A vytrvale.