Ještě se vzpamatovávám z výsledku prezidentské volby – a jak svědčí obezřetná jednička za nadpisem tohoto článku, předpokládám, že ještě nějakou dobu se vzpamatovávat budu... Volal mi kamarád: „Prosím tě, je to velkej, nebo jen malej průšvih?“ „Velkej,“ říkám.

Malý průšvih by byl, kdyby Miloš Zeman vyhrál čestně, bez lží a vědomých podrazů. Kdyby došlo jen k tomu, že se hlavou českého státu stal člověk s tak silnými rysy nezdrženlivosti, že se opil ještě před dopředu avizovaným hodinovým rozhovorem ve veřejnoprávní televizi, takže cestou do studia sebou řízl na schodech a před kamerou se tázal, zda má předvést krokodýla... Prezident konzument alkoholu není problém, prezident opilec, který svou zálibu nezvládá, už ano. Ale je to pořád ještě malý problém. Prezident-elekt, který hned v prvních minutách po svém zvolení útočí zlovolně sarkastickými poznámkami na všechny strany jistěže je problém. Ale malý. Jiřina Bohdalová jako hlavní hvězda povolební tiskové konference – to mi, a omlouvám se všem, kdo to vidí jinak, také připadá jako problém; ale určitě jenom malý.

Ale jeho výrok o Miroslavu Šloufovi: „Neviděl jsem ho tam, jen jsem ho v salonku krátce pozdravil“ už není jen opilecký přebrept. To je výrok, který by měl vlát na Zemanově standartě celých let namísto slov PRAVDA VÍTĚZÍ. Ne, na této zemi, v tomto čase před příchodem Pána Ježíše Krista pravda ještě vždy nevítězí; v tom neměli naši hodně odloučení bratři středověcí husité pravdu.

To, že klíčem k vítězství při první přímé volbě českého prezidenta se ukázalo být soustavné lhaní, opakovaná nacionálně šovinistická hesla a vyvolání nenávisti, to je samozřejmě obrovský problém a to bude mít své následky. Novým prezidentem se nestal nástupce českých králů (i když ani to nebyli v žádném případě vždycky beránci!), ani nástupce prvorepublikových prezidentů – nýbrž nástupce Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého. Člověk neštítící se žádných prostředků, které mu k dosažení jeho cíle doba umožňuje, a lidový bavič a opilec bez morálky.