Sleduji dění a pořád je mi špatně. Zaujal mě nápad ředitele školy, který si chce dát po inauguraci Miloše Zemana do své ředitelské pracovny (do tříd prý ne, aby to nekazilo děti) ne oficiální portrét nové hlavy státu, ale nechal si už zarámovat žánrovou scénu jeho hubičky s Jiřinkou Bohdalovou...

Víte, co je nejzajímavější? O mediálně známých lidech, tedy o těch z nich, které znám jenom z médií, to neplatí, tam mě občas někdo překvapil, na kterou stranu že se postavil – ale u lidí, které znám osobně, jsem se nezmýlil ani jednou: u každého jsem odhadl, koho bude ve druhém kole volit. U někoho jsem si nebyl jistý (těch bylo málo), a tam byly často jejich preference dost divné, i jejich zdůvodnění – ale jak říkám: o kom jsem si říkal: Tak tahle bude asi pro Zemana, Bohu žel – a tahle rodina bude celá pro Schwarzenberga, i když jsou úplně nevěřící a docela tak jako pragmatičtí – tam jsem se ani jednou nezmýlil.

Ne, je to jasné, nešlo jen o volbu mezi dvěma politiky, kteří se ucházeli o post nejvyššího úředníka. Šlo o referendum o životním stylu. Byla to volba mezi dvojím viděním světa, mezi dvojím vztahem k životu. Ale také o moc. Ještě se vzpamatovávám, i když už je to víc než týden.

Minulé pondělí, první noc po volbě, jsem se vzbudil ze živého snu ve tři hodiny ráno a začal jsem křičet: „Nět, nět, nět, něstrelájtě pažálsta, nězažegájtě, pažálsta, uchadítě, u meňá nět ďéněg, moj byzňés óčeň máleňkij! “ Ale vyděrači neodcházeli. Zíral jsem do tmy a postupně mi docházelo, jak je to ve skutečnosti, že nemám firmu, nejsou tu čtyři chlapi s žádostí o výpalné, ale jedno že je pravda, totiž že Miloš Zeman byl zvolen prezidentem České republiky...

Miloš Zeman bude už jedenáctým prezidentem na Pražském hradě; třetím českým a devět bylo těch československých (Václav Havel předsedal, jak známo, jak státu sahajícímu „od Šumavy k Tatrám“, tak i jen od Šumavy.) Když počítám těch deset Zemanových předchůdců, je to jednoznačné: ať měli ti ostatní jakékoli chyby a můžeme o nich diskutovat, pět z těch deseti bylo mimo jakoukoli pochybnost ještě horších než Zeman: Gottwald, Zápotocký, Novotný, Husák – a i ten Svoboda, který nakonec posvětil okupaci státu, jemuž stál v čele, cizí vojenskou mocí svým podpisem pod Moskevskými protokoly a další přítomností na Hradě. Můžeme tedy spravedlivě říct, že Miloš Zeman bude prezident průměrný.

Jedenáct prezidentů, ostatně, to už je docela dlouhá řada za necelé století. Kdybychom nesvrhli Habsburky-Lotrinské, vládl by nám dnes teprve druhý nástupce císaře Karla.

À propos století – století republiky už doufám oslaví jiný prezident, a Boh dá, že lepší!

Nedopřejeme přece Miloši Zemanovi druhé prezidentské období! Určitě ne! Zvlášť po tom všem, co ještě na Pražském hradě napáchá. I jinde po světě na zahraničních cestách.