O volbě nového papeže jsem se dozvěděl v práci, z rádia. Nejprve jsem byl úplně dezorientován, neznal jsem jméno kardinála, jméno František jsem nechápal...

Dnes ráno jsem si všechno v klidu pustil na počítači a přemýšlel jsem. Dezorientace, která mi nedala ani moc spát, se postupně mění v jakýsi klid a novou naději.

Uvědomil jsem si, jak moc do očekávání nového papeže člověk promítá své vlastní představy, představy, které ale často nemusí být v souladu s Boží vůlí.

Ve volbě papeže se to, myslím, ukázalo zcela zřetelně. Geniální jméno, které si papež vybral, nenapadlo zřejmě nikoho...

Zajímavé také je to, že papež František vystoupil, na rozdíl od svých předchůdců, jen v prosté papežské sutaně a pouze na požehnání na sebe vzal štolu.

Hluboký předklon, ve kterém přijal modlitbu lidí za něho, je něčím naprosto novým...

Cítím, že Bůh vyvolením tohoto služebníka své církve za nástupce svatého Petra povede církev k větší pokoře (zcela podle linie Benedikta XVI.) a zpět k modlitbě jako základu života každého křesťana (taktéž v souladu s Benediktem XVI., který odešel, jak sám říká, na horu, aby se modlil).

Nezbývá, než se radovat a děkovat Bohu!

Ať papeži Františkovi Pán žehná!