1.

Papež se papežem stává v okamžiku, kdy odpoví Ano na volbu kardinálů v konkláve; převzetí pallia a rybářského prstenu při inaugurační mši svaté to jenom potvrzuje.

2.

Něčím úžasným při Františkově inauguraci pro mě byla přítomnost Bartoloměje I., konstantinopolského patriarchy, čestné hlavy všech pravoslavných křesťanů. To je událost, která nemá precedent. Po předchozích sporech mezi Konstantinopolí a Římem se právě roztržka a vzájemná exkomunikace z roku 1054 ukázala jako dlouhodobá, rozdělení trvá dodnes, i když papež Pavel VI. a patriarcha Athenagoras I. exkomunikaci v 60. letech 20. století – po více než tisíciletí – zrušili... Ale ještě nikdy, nejen po schizmatu, ale, jak připomněl patriarcha, ani před ním, se hierarcha z Konstantinopole papežského uvedení do úřadu nezúčastnil.

3.

Bývá to tak, že na rozloučení s papežem, kterého už poznali, se sjíždějí početnější řady nejvýše postavených politiků, než na slavnostní začátek pontifikátu, který ještě neznají... Navíc kratičký termín mezi zvolením a inaugurací představuje v nabitých diářích špičkových politiků problém. I tak z tradičně katolických zemí (kromě Španělska, zastoupeného pouze premiérem a korunním princem) přijely hlavy států: prezidenti Itálie Giorgio Napolitano (ten to měl ovšem ze všech nejblíž), Polska Bronislaw Komorowski, Rakouska Heinz Fischer, Irska Michael D. Higgins, Slovenska Ivan Gašparovič, belgický král Albert II. s královnou Paolou a monacký kníže rovněž Albert II. Z papežovy domovské Argentiny nemohla nepřijet prezidentka Cristina Fernandez de Kirchner, dlouholetá odpůrkyně arcibiskupa Bergoglila, která se papeži pomstila aspoň tím, že se jej hned od počátku pokusila vtáhnout do politických sporů výzvou, aby se zasadil o předání Falklandských ostrovů Argentině. Kromě ní byli na Svatopetrském náměstí ovšem další latinskoamerické prezidentky, Dilma Rousseff z Brazílie a Laura Chinchilla z Kostariky a prezidenti, Enrique Penna Nieto z Mexika, Sebastian Pinera z Chile, Federico Franco z Paraguaye. Velká Británie se rozhodla pro tradiční odstup: britskou delegaci vedl vévoda Richard z Glouchesteru, bratranec panovnice, což je asi tak třetí liga královské rodiny... USA reprezentoval viceprezident Joe Biden. Země, kde jsou katolíci takhle malincí, zastupovali pouze ministři zahraničí – jako Česko Karel Schwarzenberg anebo jen náměstci ministra zahraničí, jako Srí Lanku Neomal Perera...

4.

Média si všímají dalších a dalších gest papežovy pokory – inaugurační obřad byl kratší, papamobil, ve kterém Svatý otec projížděl mezi statisíci věřících na náměstí Svatého Petra, neměl neprůstřelná skla, ale byl otevřený... Reflektují papežova krásná slova o přírodě: „Buďme společně ochránci stvoření, ochránci Božího plánu vepsaného do přírody, ochránci druhých lidí i životního prostředí...“ a zatím o něm referují převážně přátelsky.

5.

Inaugurace je taková Květná neděle, kdy papež, Kristův náměstek, vjíždí do Jeruzaléma a davy volají „Hosana, hosana synu Davidovu...“. Ale podíváme-li se na dnešní svět, na moc a vliv sil zla a nenávist vůči evangeliu, můžeme už tušit v dálce se rýsující papežův kříž a Velký pátek.