„Ty říkáš, že je to proto, že byl půst a jedla se hlavně zelenina,“ divil se šéf mojí odpovědi, „ale jiný věřící kolega mi zase říkal, že Zelený čtvrtek se tak jmenuje podle palmových ratolestí, které se používaly v liturgii... Jak chcete, aby se vám věřilo – když se neshodnete ani takové podružné věci?“

Jistě byly a jsou závažnější věci, na nichž se neshodneme, a je to škoda – ale zelená barva dnešního čtvrtka je věc nápadná a naše nevěřící spoluobčany nepochybně zajímá. Když pivovar Starobrno uvedl na trh „zelené pivo na Zelený čtvrtek“, obarvené výtažkem z bylinek, neodolal jsem ani já a musel ochutnat. Dostali mě! Vždyť ve čtvrtek ještě není půst, říkal jsem si... Ostatně to pivo mi nijak zvlášť nechutnalo.

Později se ukázalo, že pivo bylo ozeleněno nikoliv bylinkami, nýbrž jakousi chemikálií; což bylo uvedeno na sudech, tam už to, marketing nemarketig, podle zákona uvedeno být musí; chemikálie nebyla sice nijak jedovatá – ale lež je lež.

Přičemž dnešní čtvrtek vlastně vůbec nemusí být zelený: české Zelený čtvrtek je překlad z německého Gründonnerstag – a to opět nepochází od zeleni, nýbrž od staroněmeckého slovesa greinen, lkát, naříkat... Ovšem je nepříjemné, že bychom byli až tak závislí na němčině, a ještě špatně pochopené – a tak to vysvětlujeme jinak...

Říkám si: jací to jsme křesťané – a v jakém světě to žijeme? Když ani o slově „zelený“ příliš moc nechceme znát pravdu? Když i samo slovo „zelený“ na Zelený čtvrtek může být předmět lži a podvodu na spotřebitelích?

Ten první Zelený čtvrtek, den před Pánovým Velkým pátkem, byl čas jeho intimity. Den společenství s těmi, které miloval, liturgické společenství u stolu s apoštoly – a skrze ně i s námi.

Jan, aniž by měl obavy, že by si někdo mohl myslet něco, si položil hlavu na Pánova prsa – a co od něj slyšel, to nám zaznamenal; velká modlitba Pána Ježíše Krista k Otci pronesená právě na Zelený čtvrtek patří k tomu nejkrásnějšímu od stvoření světa a je to rovněž odpověď na všechny naše obavy v době, o níž cítíme, že je to i pro nás doba před Velkým pátkem...

Celá 17 kapitola Janova evangelia: „...já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal... Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my... Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa...“ Protiklad Boha a světa, a je to nepřátelský protiklad, který se někteří nezodpovědní teologové snaží zrušit, je v této Pánově modlitbě jasný a zřetelný. Nejsme ze světa, i když se v něm občas napijeme zeleného piva...