Není jistě korektní, když hlava státu učiní domácí špinavé prádlo tématem své zahraniční návštěvy, ale je to účinné. Když mu ve věci jmenování velvyslanců neuhne ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (v Rakousku dobře známý, ale ne moc oblíbený cizinec, který tam má majetek, ale není rakouský občan),  Zeman se, tak ve Vídni pravil, domluví se za jeho zády s premiérem... Přesný úder na solar plexus: Schwarzenberg, který nevěděl, zda už taková dohoda mezitím není třeba někde pod stolem uzavřená, se rozčílil a odpověď formuloval ostře, na to se zase urazil premiér Petr Nečas. Dohoda pod stolem není, ukázalo se tak... Ale Zemanovi o nevadí: jen se tak lišácky usmívá

Nakonec se dostaví únava: ono je to nakonec všechno jedno. Co zlepšovat? Němci a Rakušané budou vždycky bohatší než Češi, Češi je nikdy nebudou mít rádi. Nic se nezmění a všechno bude pořád & stále stejné.

Zvěrstva páchaná vlastním národem se budou vždycky omlouvat. Poučení z minulosti je mýtus. Pokání a sebereflexe dva náboženské omyly...

Ikonou české národní malosti, bezmyšlenkovitosti a nedostatku charakteru je Miloš Zeman. Malý a hloupý jistě není – do této role se sám postavil, aby vyhrál prezidentské volby.

Je ozdobou Pražského hradu.

Ovšem pouhou ozdobou být nechce!

Bojuje o moc.

Boj o moc ho baví. Prostředků se neštítí.

Je prezident republiky. Ale stejně je to člověk hodný pouze, jen pohrdání.